Ratifikace Lisabonské smlouvy?

16. květen 2009 | 16.48 |

Naše Ústava praví:

Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy.

Je tedy zcela zřejmé, že prezident není jen jakousi loutkou parlamentu, která by bez jakéhokoli přemýšlení měla podepsat to, co parlament schválil. ale že zcela naopak by to měl být on, který takovéto smlouvy sjednává.
A vyjádření palamentu není příkazem prezidentovi, aby jakoukoli smlouvu ratifikoval, nýbrž nutným souhlasem k této ratifikaci. Abych to vyjádřil ještě pregnantěji, tak:

* V udělování milostí je prezident naprostým suverénem. Uděluje milosti pouze podle svého vlastního uvážení a kdyby se "zbláznil", mohl by svým rozhodnutím naprosto vyklidit veškeré věznice v našem státě.
* Ale v ratifikaci mezinárodních smluv prezident takovýmto suverénem není a musí čekat na souhlas parlamentu. A samozřejmě, pokud je taková smlouva u Ústavního soudu, pak ji ani ratifikovat nesmí. Ostatně, přesně tak je tomu dnes v Německu a nikdo se tomu nediví.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře