Jezevec-mrzout | Někdo ještě věří Topolánkovi?

ZÁSADNÍ VÝROKY A POČINY TOPOLÁNKA KOLEM EVROPSKÉ ÚSTAVY A NÁSL. LISABONSKÉ SMLOUVY (LS):

1) V roce 2003 slavnostně podepsal předseda ODS M. Topolánek spolu s předsedy britské Konzervativní strany a polské strany Právo a Spravedlnost tzv. Pražskou výzvu.

"Evropské národy nepotřebují smlouvu – ať již se jmenuje Ústava nebo ne – stlačující všechny evropské země do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel, přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU. Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu – lidovému hlasování, referendu," napsali předsedové na slavnostní listinu na pražském Žofíně.

Tuto smlouvu M. Topolánek NEDODRŽEL: ve funkci premiéra podepsal Lisabonskou smlouvu a jako poslanec pro smlouvu hlasoval – podrazil tak britské konzervativce i polskou Právo a Spravedlnost. Nyní má ještě tu drzost na jejich sjezdu označit smlouvu za mrtvou – on, který udělal maximum pro její oživení(!).

2) Mirek Topolánek: Ještě horší než evropská ústava je debata o ní
Z rozhovoru pro Ihned.cz dne 26. 1. 2005 uvádíme tato slova Topolánka:

Jsem velký Evropan, který se provinil jen tím, že odmítá evropskou ústavu. Je psána jazykem agitek z doby nedávno minulé. Vyznat se v ní nemůže vůbec nikdo, ústavních záležitostí se týká možná z jedné třetiny. Všechno ostatní je neuvěřitelný nános blábolů a neskutečné vaty. Jsou tam články, které si protiřečí. A pak je tam samozřejmě pár věcí, které já pokládám za velmi nebezpečné.
Měl by to být dokument, který buď musí být schopni napsat na deset stran, nebo ho vůbec nemají dělat. Pokud tím chtěli zjednodušit mechanismy fungování EU, nepovedlo se to.

Pouze dosavadní smlouvy dali na jednu hromadu a implementovali je do ještě většího paskvilu, který - jak jsme se shodli i s kolegy, kteří nakonec zvednou ruku pro - pokud člověk přečte, nikdy nemůže za střízliva odsouhlasit.

Ještě horší, než co je v ústavě napsané, je způsob, jakým se o ní vede debata. To není žádná debata, ale normální brutální nátlak, který nemá s rozumnou demokratickou diskusí nic společného.

3) Topolánek: Proč nejsem eurofederalistou 25.10.2006
Z obsáhlé úvahy vybírám:

Chci Evropu, a všimněte si, že zcela záměrně neříkám Evropskou unii, nýbrž Evropu, dle konzervativně-liberálního konceptu. Tedy Evropu obchodujících, spolupracujících národních států, které kooperují jen v těch oblastech, kde je to výhodnější a efektivnější, než samostatný postup. Chci Evropu, která má společnou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a ostatní záležitosti ponechává v kompetenci národních států. Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárůstu centrální a ve své podstatě nedemokratické moci. Chci Evropu, ve které se každá země může svobodně rozhodnout, které oblasti kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dalšími členskými zeměmi. Chci svobodně obchodující Evropu, která podporuje podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci takovou evropskou integraci, která daňovou, hospodářskou a sociální politiku ponechá národním státům, protože to jsou hlavní oblasti ideologických rozdílů mezi stranami. Integraci, jež respektuje suverenitu národních států ve věcech zahraniční a imigrační politiky. Chci takový dokument, a ať se klidně jmenuje ústavní smlouva, který všechny výše uvedené principy jasně vymezí a zaručí. Proto nejsem eurofederalistou!

Nechci žádné Spojené státy evropské. Nechci tedy umělý, bruselskými byrokraty nadekretovaný, evropský superstát. Nechci další prohlubování evropské politické, měnové či bezpečnostní integrace.
Nebudu se podílet na vytváření žádné konkurenční bezpečnostní nebo vojenské struktury, jež by měla omezit manévrovací prostor Severoatlantické alianci. Nechci se vzdát našeho práva určovat výši daní pro naše občany a jejich snížením přispět k přílivu investic a zvýšení tempa růstu. Nechci statisíce stránek nových a nových směrnic, které regulují vše od velikosti a pevnosti kondomů, až po přesný popis vozíků v supermarketech.

Sečteno a podtrženo, nechci, aby nám někdo ukrajoval z našeho, socialisty už dnes okleštěného prostoru svobody. Proto nejsem eurofederalistou!

/Vydáno ve sborníku CEVRO (LIBERÁLNĚ KONZERVATIVNÍ AKADEMIE)/

4) Topolánek doporučuje schválení LS v Senátu dne 06. 05. 2009
výrazně kráceno:

Je to v našem životním, chcete-li NÁRODNÍM zájmu.

Cena za přijetí Lisabonské smlouvy je tedy v první řadě vyjádřena podřízením se společné politické vůli 27 vlád zemí Evropské unie. Je vyjádřena podřízením našich národních ambicí a aspirací, průniku národních ambicí a aspirací zemí, které mají i s námi půl miliardy obyvatel.

Lisabonská smlouva je v současné době realitou, žádné jiné řešení nebylo a není na stole.
Když říkám, že jiné řešení není na stole, míním tím, že na stole není ani "řešení" ve formě odmítnutí Lisabonské smlouvy. Dosáhli bychom pouze toho, že ona drtivá většina zemí, které si takovou úpravu přejí, by prosadila svou jiným způsobem, pro nás nepochybně ještě méně příznivým. Posílily by se totiž tendence na rozdělení EU na integrační jádro a periferii, což pro nás není výhodný model. Žene nás do sféry vlivu Moskvy.

Krach Lisabonské smlouvy by znamenal definitivní konec naší klíčové priority, jíž je další rozšiřování Unie. Řada starých zemí se ho obává, klade se zbytečné a zástupné podmínky a bez reformy institucí na něj nikdy nepřistoupí.

KONEC CITACÍ.

(Zdroj)