Průměrný věk dožití se v České republice v posledních dvaceti letech zvýšil o celých šest let. Všichni však nadávají na zdravotnictví.
Vysokoškoláků je v této zemi třikrát (!) více než před rokem 1989, a stejně se nadává, že stát nepodporuje znalostní ekonomiku.
České továrny chrlí kvalitní zboží pro celý svět, je o ně zájem a opravdu se za ně platí, takže export naší země se zvýšil desetkrát. Přesto se pořád řeší "malá konkurenceschopnost".
Obchodní síť se v každém ohledu dotáhla na západoevropskou úroveň, tak se nadává alespoň na "prohnilou konzumní společnost".
Průměrná mzda stoupla ve stálých cenách o 69 % a zatímco v roce 1989 se za ni dalo pořídit - pouze na černém trhu - 100 dolarů, dnes je to dolareů rovných 1400.
Nízkopříjmové skupiny, například prodavači hamburgerů, si v Česku žijí lépe než v Americe. To nikdy v historii nebylo. Přesto se stále u nás řeší "chudoba" těch, kteří neplatí žádné přímé daně, nepřispívají téměř do sociálního a zdravotního systému a pobírají hromadu různých sociálních dávek.
Proč tedy ta zakyslost?