Zadlužování

19. prosinec 2009 | 18.20 |

Veřejné i rodinné nebo soukromé rozpočty fungují podle úplně stejných pravidel, jen se to děje v jiném řádu čísel. Co je pro občana Prahy 700 Kč, to je pro celé město 880 milionů – počítání v korunách či miliardách korun podléhá stejným pravidlům, z nichž to nejzákladnější je, že DLOUHODOBĚ nelze žít na dluh, protože pak se občan, město, stát zákonitě dostanou do spirály vytloukání dluhu dluhem.

V půjčkách jsou samozřejmě rozdíly, které chápe každý, kdo nad tím přemýšlí aspoň deset vteřin – a není politik-populista. Pokud si občan půjčí peníze na investici, je to úplně něco jiného, než pokud si vezme půjčku na dovolenou nebo na vánoční dárky. Půjčovat si na spotřebu je nesmyslné, v malém i ve velkém. Lákání voličů v době schodkového rozpočtu na na pastelkovné, příspěvek dětem na počítač nebo prvňáčkům na sešity a podobné nesmysly ukazuje jediné: takový politik je buď úplně hloupý anebo zcela nezodpovědný a jen si tím kupuje voličské hlasy, bez ohledu na to, že půjčování na spotřebu škodí ekonomice.

Klasický levicový argument, že půjčka na spotřebu také rozhýbe ekonomiku, protože lidi si za ty rozdané peníze koupí to, tohle a tamto a obchodníci mají tržbu a stát DPH, je totálně směšný, protože takové úlitby voličům jsou jen přesouváním peněz a ekonomiku nerozhýbou peníze přesouvané (které se notabene přesouváním zmenšují), ale jen peníze, které vzniknou jako produkt přidané hodnoty něčí práce. Vaší rodině také nepomůže, když si táta nekoupí pivo, ale máma si koupí limču. Vaší rodině pomůže to, když táta koupí za korunu lipový špalek, vyřeže z něj betlém a máma ho za dvě koruny prodá v neděli na trhu. Ekonomice – rodinné i státní – pomohou jen peníze, které vzniknou jako důsledek PRÁCE, nikoliv ty, které se nejdříve někomu vezmou a pak se druhému dají za slib hlasu v příštích volbách.
 

(Zdroj)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře