Důchodová reforma

15. únor 2010 | 12.20 |

Matně si vzpomínám na pár docela dobrých nápadů jak s důchody.

Jmenovalo se to "Rovný důchod" . Rovný důchod měl být garantovaný státem ve výši 20–25 % průměrného platu po celou dobu jeho čerpání, to znamená zvyšování tak, jak budou růst ceny a průměrný plat. Navrhovalo se zrušit 8 % platbu sociálního pojištění, kterou platil zaměstnanec.

Navrhoval se originální bonus za vychované děti. Chtělo se zásadně zvýšit podporu dobrovolného penzijního připojištění a podporu životního pojištění, aby byli motivováni ti, kteří se dobrovolně chtěli rozhodnout myslet na své stáří.

K prvnímu pilíři, k rovnému důchodu. Je to větší solidarita bohatých s chudými než dnes, protože v systému rovného důchodu platíte procento ze svého příjmu, ale na konci čerpání je rovný důchod. Obrovská solidarita bohatých s chudými. Je samozřejmě financován z povinných sociálních odvodů, a měl být pevně fixován na průměrnou mzdu 20–25 %, valorizace každý rok, garantování všem občanům, důchodce si může libovolně přivydělat. Dnešních důchodců se tento návrh neměl týkat.

Druhý pilíř důchodového systému: Bonus za vychované děti. Každý příjemce rovného důchodu měl kromě něho dostávat od svých dětí desetinu z jimi placeného sociálního odvodu. Jinými slovy, mělo záležet na tom, kolik vychováte dětí a jak budou produktivní a kolik tedy budou platit na sociálním pojištění – z něho budou desetinu poukazovat svým maminkám, tatínkům, případně pěstounům. To nemusí být jenom rodiče, kteří ho přivedli na svět, to mohou být i ti, kteří ho vychovali. Lidem se v takovém systému vyplatí vychovávat své děti dobře, dát jim kvalitní vzdělání prostě proto, že se jim to i v tomto systému vrátí. Je to náš příspěvek k tomu, co česká společnost evidentně postrádá, a to je skutečná mezigenerační solidarita, kterou by si každý uvědomoval.

Třetí pilíř: Dobrovolné spoření se státní podporou. Je to systém, který stejně funguje od roku 1994. Dnes je pojištěno tři miliony dobrovolně pojištěných občanů a spoří si v průměru 500 korun. Podpora se měla zvýšit tak, abychom přilákali více pojištěnců, předpoklad byl ke 4,5 miliónům a hlavně jsme chtěli, aby se spořilo nad tisíc korun. Za optimální se považovaly částky mezi 1000 a 1500 korunami, protože pro spoření v této úrovni by si ti, kteří začnou ve svém mládí, přilepšili ve svém důchodu k tomu rovnému důchodu, který jsem před chvilkou popsal, tisícikorunové částky. Počítala si to tehdy doma jedna studentka vysoké školy ekonomické, při platbách 40 let 1000 korun je to 6500 v dnešních cenách, které by zvýšily její důchod.

Všechno to padlo na oltář Topolánkova vládnutí za každou cenu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře