Nebojme se nazvat věci pravými jmény

26. srpen 2009 | 08.54 |

Společenství zkorumpovaných podvodníků ve vysokých funkcích se svými uplacenými podržtaškáři a houfem "(mo)mentálně” nedostatečných parazitů přivede tuto zemi k totálnímu krachu. Náznaky můžeme vidět u nás i za hranicemi. Nejdál se dostalo na této cestě asi Maďarsko – ozbrojené střety s cikány, totální předluženost státu i jeho obyvatel, státní kasa pomalu nemá ani na důchody. A u nás... ?

 Geometricky se navyšuje počet exekucí a nesplácených úvěrů, veřejný dluh roste tempem 6 342,- Kč za sekundu, přičemž rozpočet na příští rok jej bude dále akcelerovat, policie nemá pořádně na benzín, soudy na topení, zastavuje se výstavba infrastruktury. Státní úředníci však tyto problémy řeší dalším navyšováním daňové zátěže a dalšími úvěry. Uvědomuje si vůbec někdo, že již dnes odevzdáváme eráru přes 70% svého výdělku na všemožných daních, poplatcích a odvodech? Přesto je to pro naše finanční "experty” pořád málo.

Samozřejmě, nebylo by na nejdražší dálnice v Evropě, zázračné akcie, volební úplatky sociálním pijavicím, nebylo by na pohádkový život stranických věrchušek. Proto stále kolem sebe slyšíme jen "politicky korektní” slang. Aby zase bylo dostatek hlasů v urnách a s tím spojené další roky papalášů v pohodlí s rukama na penězovodu státních financí. Takže se nenechme mýlit předvolebním bojem. Do divadla můžeme jít každý den.

 Na závěr tedy budu poněkud nekorektní: Začněme my, bílí, pracující, nečekající na panské milodary, konečně také bojovat za sebe. Nenechme se donekonečna okrádat od politiků a jiných sociálních parazitů. Nikdo z těch, kdo mají plnou hubu pozitivní diskriminace, sociálního státu a pomoci bližním ve svém životě nevytvořil ani zlomek hodnot, které sypeme do státní kasy my. Zpět nedostáváme nic. Jen opovržení, a když se náhodou vyjímečně daří, tak i nálepku podvodníků a zlodějů. Od opravdových zlodějů a podvodníků, kteří tak maskují vlastní neschopnost poctivě se uživit. Tento nápor totiž dlouho nevydržíme. Jsme na cestě do pekel. Ti druzí se budou chvíli radovat z našeho skonu. Až pak nebudou mít najednou co žrát. My tu však už nebudeme.

Opravdu tohle dopustíme?
 

(ZDROJ)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře