Jezevec-mrzout | Deficit demokracie v praxi

V klasických demokratických systémech mají voliči na výběr mnoho stran lišících se programy a podle svých preferencí zhruba určují, kam se bude politika ubírat. Pokud se jim politika vlády nelíbí, tak volí opozici, která slibuje změny. Může se sice stát, že vláda dělá opatření v nesouladu se současnými přáními voličů, ale přitom je limitována vždy alespoň dvěma věcmi. Nemůže dělat něco proti vůli drtivé většiny lidí (95%) a při prosazování je omezena tím, že jí to může prohrát příští volby, kdy by jí dlouhodobě špatné změny voliči spočítali.

Nic z toho ale neplatí při zákazech a vyhláškách z Bruselu. Tam zákony vymýšlí Evropská komise, což je v zásadě soubor vysloužilých politiků, kterých se chtěly domácí strany zbavit. Teoreticky je sice jmenuje vláda, i tak slabý zprostředkovaný mandát je ještě naředěn realitou, kdy tam třeba Českou republiku zastupuje Vladimír Špidla. Dnes se pro změnu spekuluje o nahrazení Špidly v příští komisi poraženým z dvojice Topolánek - Paroubek, kterého tam ten druhý prosadí. Nedělejme si iluze, že v jiných zemích je to jinak. Jak může tento orgán zastupovat nějaké zájmy voličů?

Směrnice následně schvaluje Evropský parlament. Europoslanci tam jsou ale od svých voličů natolik vzdálení, že je tito většinou ani neznají, a tak jejich hlasování neprochází žádnou veřejnou kontrolou. Je třeba někde možné zjistit, jak v tomto případě hlasovali alespoň ti čeští? Jestli jsou europoslanci pod něčí kontrolou, tak jsou to lobbisté, kteří to mají mnohem snazší. Nemusí objíždět téměř 30 parlamentů a složitě se dohadovat. Teď stačí výrobcům úsporek vhodným způsobem zlobbovat dva tucty eurokomisařů a několik set poslanců. Pokud si každý občan EU koupí ročně jednu žárovku, tak je to byznys za desítky miliard euro - a tam už se vyplatí do pár poslanců "investovat".

V českých volbách si mohu vybrat i strany, které podporují třeba legalizaci mariuhany. Koho mám ale volit, když chci zpátky možnost koupit si normální žárovku?