Islám na postupu

31. březen 2011 | 00.44 |
› 

Již nyní se na základě dostupných statistik a údajů jeví více než zřejmé, že demografická mapa Evropy bude za pár desítek let zcela jiná, než je dnes. Velká Británie a Evropská unie ignoruje alarmující čísla a demografická bomba stále tiká. Za dvě desetiletí tak může tvář Evropy být odlišná od té, na kterou jsme byli zvyklí.

Následky masivního přistěhovalectví jsou nyní patrné zejména v zemích, které v minulém století otevřely své hranici zahraničním pracovníkům. Ti měli přinést do své nové domoviny své schopné ruce a v neposlední řadě také své kulturní zvyklosti, kterými měli obohatit onu chimérickou multikulturní společnost, kterou se pokoušelo budovat tehdejší Holandsko nebo Německo. Realita každodenního soužití původních obyvatel Evropy s přistěhovalými skupinami majícími zejména islámské kořeny, se ukázala být však daleko méně růžová.

V posledních měsících se politické špičky Evropy chopily tohoto ožehavého tématu, které dlouho rozdělovalo evropskou politickou scénu, ale o kterém se nikdo neodvažoval příliš hlasitě mluvit. Koncept multikulturalismu, který se prosazoval v řadě zemí Evropy po dlouhou dobu, považoval přistěhovalce za hosty, kterým je třeba ustoupit. Jejich kultura a zvyklosti jsou podle této teorie stejně hodnotné jako ty domácí. Tato velkorysá myšlenka však pomáhala bujet všem negativním jevům, které jsou spojeny se začleněním/nezačleněním nového etnika do společnosti. Zatímco imigrantský gang muslimů v Británii znásilňoval stovky dívek, místní policie taktně mlčela, aby nemohla být obviněna z rasismu. Ve Švédsku imigranti islámského okruhu často napadají a znásilňují nezahalené ženy, protože každou takovou považují za ženu lehkých mravů. Zdejší statistiky prokázaly, že 85% všech pachatelů znásilnění je ve Švédsku cizího původu. V Paříži se zase objevil nový islámský trend demonstrativního modlení v ulicích. Zde davy muslimů zablokovaly ulice a ostatní lidé se nemohli dostat do svých domovů. Ustupování nepřizpůsobivému chování a narůstající kriminalitě přistěhovalců má za následek radikalizaci občanů, kteří s velkou nelibostí reagují na tyto události. Ve výsledku dochází k posilování pravicových stran, které slibují nastalou situaci řešit. Tak posílil v Holandsku Geert Wilders se svou Stranou svobody, která je nyní třetí nejsilnější v Holandsku. Stejně tak ve Francii zaznamenává sílící podporu také Národní fronta Jean-Marie Le Pena pod vedením jeho dcery Marine.

Vlády jednotlivých zemí byly nuceny připustit, že původní představa o začlenění přistěhovalců do sociálních struktur původního obyvatelstva byla mylná. Německá kancléřka Angela Merkelová, britský premiér David Cameron i francouzský prezident Nicolas Sarkozy se otevřeně vyjádřili, že koncept multikulturalismu selhal. Jejich výroky nebyly však náhlým prozřením, byly spíše reakcí na vzrůstající vliv pravicových stran s antiislámským programem, které mohou ohrozit jejich politický vliv.

Alarmující statistiky

V České republice, která díky komunistickému režimu promeškala všechny velké přistěhovalecké vlny na západ, se tato situace nemusí jevit tak aktuální. Čísla ale hovoří jasně. Jako příklad můžeme uvést Španělsko, kde v roce 1998 bylo jen 3,2 % narozených dětí cizího původu. V roce 2007 už to bylo 13,4 %. V Bruselu je zase mezi sedmi nejoblíbenějšími jmény pro novorozené chlapce Mohamed, Adam, Rayan, Ayoub, Mehdi, Amine nebo Hamza. Ve čtyřech největších holandských městech je nejoblíbenějším jménem Mohamed. Muslimská populace se v posledních třiceti letech více než ztrojnásobila a v roce 2015 se znovu zdvojnásobí, uvádí zpravodajský server The Daily Telegraph. Evropská unie neshromažďuje informace o náboženském vyznání, existují ale statistiky o obecné imigraci, která je většinově zastoupena muslimy. Zpráva EU například říká: "Od roku 2002 se migrace do Evropy ztrojnásobila na 1,6 – 2 miliony lidí za rok." Černé vize EU o drastickém poklesu populace se díky masové imigraci zvrátily a již dnes je zřejmé, že Evropská populace bude k roku 2050 o 26 milionů početnější, než byly původní odhady.

Velmi ožehavým tématem je také fakt, že muslimové začali na západě uplatňovat své vlastní muslimské právo šaría, které připouští tresty jako kamenování, useknutí ruky, bičování za požívání alkoholických nápojů, smrt za odpadnutí od víry a jiné. I přestože se tyto korporální muslimské tresty na západě často neprovádí, existují vážné námitky směrem k právu šaría ve věci rodinných záležitostí. Znepokojivé je, že zcela v souladu s Koránem šaría diskriminuje ženy – nepřiznává jim rovné dědické právo a obírá je o řadu dalších na západě zcela běžných práv, ani nemluvě o neschopnosti bránit domácímu násilí, které islám dokonce povoluje. (Súra 4:34) Tento zásadní rozpor s právním systémem běžným na západě vyvolává rozhořčené reakce Evropanů, z nichž někteří formují protestní sdružení. I navzdory tomu však na západě, zejména ve Velké Británii existují desítky soudních tribunálů, kde se soudí na základě tohoto islámského práva.

Kde se stala chyba?

Evropská politika přistěhovalectví, která donedávna operovala s představou, že imigranti se plně zapojí do pracovního procesu, budou odvádět daně a plnit své občanské závazky nyní přináší své ovoce. Ukazuje se, že muslimští imigranti se leckdy ani ve třetí generaci nenaučí jazyk své země a pobírají dávky v nezaměstnanosti, čímž se původní smysl jejich příchodu obrací v pravý opak. Statistiky navíc ukazují, že děti přistěhovalců mají často radikálnější názory a silnější nenávist k západu, než jejich rodiče. Velké množství přistěhovalců, které se nestihlo rozmělnit mezi původní obyvatelstvo vytváří ghetta, kde je vysoká kriminalita a kde je pro původní obyvatele obtížné žít beze strachu. Na vině všech konfliktů je skutečnost, že přistěhovalci pocházejí ze zcela odlišného sociálně kulturního prostředí (to se silně podobá evropskému prostoru v předreformačních časech). Islám nenaplňuje západní představy o náboženství. Pro Evropana je náboženství soukromou věcí každého jednotlivce, která patří do soukromí. Tato představa vychází z ústavně zakotvené zásady, že u nás platí svoboda vyznání. Zatímco v Evropě katolická církev prošla reformačním procesem a v průběhu staletí se pozvolna odpoutávala od sepětí se státem, v islámu se nic takového dosud nestalo. Jeho podstata zasahuje do samotného srdce společnosti. Islám je stát a stát je islám. V pojetí pravého islámu neexistuje sekulární veřejný prostor, protože je to právě islám, který jej formuje. Spolu s Koránem jde ruku v ruce Sunna a Hadíthy a tento trojlístek ovlivňuje všechny sféry života muslima. S touto představou na mysli není těžké pochopit, proč většina muslimů neuznává sekulární stát a proč je jim západní civilizace se svým postojem k lidským právům nesrozumitelná. Hlavní chybou evropské politiky bylo přijmout představu, že mohou vedle sebe žít v míru takto odlišné skupiny. Přistěhovalci z Asie, kteří si s sebou nepřinesli žádné militantní náboženské představy ani ideologie, mají problémy se začleněním do společnosti mnohem menší – rychle se učí jazyk a jejich děti vykazují ve školách nadprůměrné výsledky.

Co to znamená pro Evropu?

Výše uvedená čísla a předpoklady dalšího vývoje s sebou přináší otázku, kam bude směřovat budoucnost Evropy. Podle nejčernějších vizí odpůrců islámu se může v horizontu menším než sto let, stát Evropa islámskou. Na základě kalkulací porodnosti přistěhovalců muslimského původu se taková vize nejeví jako tolik nepravděpodobná. Obavy z takového vývoje ženou dopředu také holandského politika Geerta Wilderse, který 25.3.2011 proslovil v Římě projev na shromáždění nadace Magna Carta Foundation v Římě. Zde připodobnil stávající situaci v Evropě k pádu Říma pod náporem barbarů v pátém století našeho letopočtu. "Nepadl přitom ze dne na den. Rozkládal se postupně. Římané té doby si sotva všimli, co se kolem nich dělo. V imigraci barbarů neviděli hrozbu, dokud nebylo příliš pozdě. Desítky let před pádem Říma do země přicházeli germánští imigranti, lákáni hmotnou prosperitou Impéria." říká Wilders. Není to ale jen tento politik, který žije v permanentním strachu o život, kdo se bude nucen postavit k těmto problémům čelem. Stále výrazněji se toto téma stává součástí předvolebního boje (Švýcarsko, Francie) a rozseknout tento gordický uzel bude jedním z nejdůležitějších úkolů evropské politiky pro několik následujících let.
(ZDROJ)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře