Chvála (malo)měšťáctví

24. listopad 2011 | 19.45 |

Právě vlastnosti, které měštáka charakterizují, zabraňují tomu, aby naletěl Velkým Politickým Hubám a nechal se jimi zblbnout. Ne že by se nenechal zblbnout nikdy, ale přece jen je to dost nesnadné. Protože má nějaký majetek, nelíbí se mu právem myšlenka, že nejlepší je, když patří všechno všem. Nemá rád rozdávání pastelkovného, protože on patří k těm zdaněným blbcům, kteří ho platí. Protože má rád (jak nízké!) pečenou husu se zelím a neživí se miskou otrub, není nadšen myšlenkou, že mu tu pečicí troubu místo Temelína budou pohánět větrníky. Protože se uživí bez státu, byl by nejraději, kdyby mu stát dal pokoj. A politici se mu mstí. Mluví o chrobácích, o válení smradlavé kuličky, o zápecnictví, o latentním rasismu, sexismu a šovinismu, o omezeném rozhledu a vůbec o špinavostech, znovu a znovu, da capo al fine.

Mstí se mu i novináři, protože i jim nenaletí na jejich žvásty. Nemyslí si, že nejlepší divadelní hra je taková, při které se herci svléknou donaha a pomažou výkaly. Nemyslí si, že poslouchat dechovku je znakem mdlého ducha. Pokud je přesvědčen, že někdo je lump a gauner, použije tato slova a neřekne, že je "kontroverzní".

Má rád svoji ženu a své děti, a tak žije v manželství, třebaže je to z ekonomického a daňového hlediska sebevražedné. Když banda politiků rozhází peníze a potřebuje další, vždycky očeše jeho. On je ten vůl, který se dá nejlíp zdanit, protože má co ztratit. Každé nové zdražení odskáče on, protože "se nesmí dotknout občanů s nejnižšími příjmy", a on nemá nejnižší příjmy.

Važme si maloměšťáka. Je solí této země.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře