Jezevec-mrzout | Integrace muslimů nemožná

Dánský psycholog Nicolae Sennels o integraci muslimů

"V Kodani je mezi mladými vězni až 70% vězňů z muslimských rodin. S islámskou kulturou se identifikuje už třetí generace muslimských přistěhovalců. Pro ně je západní způsob myšlení neslučitelný s islámem a proto se odmítají asimilovat. Přesto se někteří mylně domnívají, že si věštšina muslimů časem osvojí moderní západní hodnoty. Evropské statistiky to nepotvrzují.

Zdrojem muslimské kriminality je jejich náboženství. Není to chudoba. V té se nacházejí díky svému antisociálnímu chování. Levicové struktury mají v multikulturalismu své osobní zájmy, ale obyčejní lidé znají pravdu o muslimské imigraci a integraci. Muslimské přistěhovalectví musí skončit.

Muslimští voliči věří, že jejich muslimští politici, muslimské organizace a jejich lídři změní hostitelskou společnost tak, aby jim vyhovovala a byla propojena s islámem. Tomu se říká "islamizace" a je to v Evropě úspěšné hnutí díky levicovým politikům a politicky korektním žurnalistům.

V mateřských školkách v Kodani se podává pouze jídlo "halal" a v pátky slyšíme po celé zemi volání k modlitbám z minaretů. Polovina našich škol dává muslimským žákům o muslimských svátcích volno a tyto svátky jsou už pro vyučující vyznačeny v oficiálním kalendáři. V naší sekulární a demokratické společnosti už fungují některé části islámského práva šaría. Politici ani média se už neodvažují kritizovat islám a muslimskou imigraci.

Většina muslimů respektuje islámské autority víc, než ty neislámské. Drží se slov koránu:

súra 25:52 - "Neposlouchej nevěřící, ale pusť se proti nim do úporného b o j e!"

súra 3:73 - "Nevěřte n i k o m u kromě vašich souvěrců".

(co udělá Evropa, až tuto výzvu uposlechne 20 milionů muslimů?)

V Dánsku a ve většině evropských zemí vytvářejí muslimové paralelní společnost, kam se policisté, hasiči ani daňoví úředníci neodvažují vstoupit. Muslimové se jim posmívají a napadají je. Konfliktů každý měsíc přibývá. Nikdy bychom neměli dovolit islamistům, nepřijímajícím naši kulturu a její hodnoty, aby ji ovlivňovali. Náboženskou svobodu bychom měli garantovat jen takovým náboženským společnostem, které veřejně odsoudí násilí a nenávistné verše ve svých náboženských knihách.

Měli bychom trvat na faktu, že naše země má křesťanské dědictví a kostely, symboly a tradice musí mít větší práva ve společnosti a v zákonech. Nejsem křesťan, ale jsem nesmírně vděčný za křesťanství, po reformách, které posunulo naši civilizaci kupředu. Musíme trvat na svobodě projevu a na právu kritizovat náboženství. Mnozí politici jsou si toho vědomi, ale zbaběle mlčí. Mnohá media vlastní ropní magnáti.

V Austrálii už muslimové požadují zavedení práva šaría a oddělené muslimské čtvrti. Jejich děti pochodují s transparenty, vyzývající k zabíjení Židů. Připravují se zákony na potírání kritiky islámu a ve vládě je proislámská, levicová strana práce. V minulém století bojovala levice za demokracii, za práva žen a proti náboženskému fanatismu. Dnes tomu všemu napomáhá: nejhorším antidemokratickým silám, útlaku žen a náboženskému fanatismu.

Každý by si měl přečíst korán a zjistit, jakým způsobem se podařilo malému pouštnímu království dostat se do 52 zemí a získat 1,5 miliardy stoupenců. Naší svobodu musíme bránit bez nenávisti a při zachování naší základní přátelské kultury. Není pochyb o tom, že mnozí muslimští politici užívají demokracie ke zničení demokracie. Neměli bychom povolit používání islámských symbolů u státních zaměstnanců, např.bůrky u soudců a zdravotních sester.

Naprostá většina muslimů ani jejich potomci se nikdy neintegrují. Otázkou je, zda se integrovat chtějí, zda je jim to dovoleno a zda to umějí. Proč by se měli integrovat? Mají zajištěnou stravu, byt, školy, zdravotní péči, bez ohledu na to, zda pracují a zda akceptují naše hodnoty. Uvnitř paralelní společnosti hovoří svým jazykem a pěstují svou kulturu, své náboženství, své hodnoty atd. Proč by se měli přizpůsobit?

Za druhé: Islám znamená podřízení. Muslimové jsou pod neustálou sociální kontrolou. Jen málokdo si může svobodně vybrat partnera do manželství, oblečení, způsob stravování, své náboženství nebo celkový způsob života. Kdyby se chtěli integrovat do společnosti hostitelské země, museli by opustit některé kulturní a náboženské zvyky. To je pro většinu muslimských rodin nepřijatelné. Podle japonského přísloví: "Vyčnívající hřebíky budou zatlučeny."

Za třetí: Není lehké se integrovat do vyspělé moderní společnosti. Museli by se naučit nový jazyk, osvojit si vyšší vzdělání pro novou práci, aby mohli živit svou rodinu. Navíc by museli přijmout rovnost mužů a žen, svobodu projevu, což ve své zemi neznali. Zůstat zakořeněn ve své tradici je mnohem jednodušší a bezpečnější. Šířit islám v nové zemi pokládají za svou náboženskou povinnost. Imigrací a zvýšenou porodností to také praktikují.

Nedomnívám se, že průměrný muslim chce hostitelskou zemi zničit. Chce ji pouze změnit tak, aby odpovídala jeho kultuře a hodnotám. V tom jim vycházejí naproti naši kulturní relativisté s teorií, že všechny kultury jsou si rovné. Ani rodiny si nejsou rovny v úrovni vzdělanosti a stejně tak i náboženství si nejsou rovny. Když si muslimové zvolí kriminalitu a paralelní společnost namísto integrace, to není chyba společnosti, to je jejich volba. Jestliže vštěpují dětem odpor k západní společnosti, integrace bude nemožná.

Charakter muslimů se vyznačuje hněvem. Naše kultura považuje hněv za zlo. Učíme děti sebeovládání, aby uměli řešit konflikty pokojnou cestou bez použití násilí. V muslimské kultuře je násilí přijatelné. V nemuslimské kultuře kritice nasloucháme, abychom se vyhli omylům. Muslimové nevnímají kritiku jako pomoc. Reagují s hněvem a násilím. Údajně tím zachraňují svou čest. Na Západě to vnímáme jako nejistotu a nedostatek sebedůvěry. Těch 7 z 10 vězňů, pocházejících z muslimských rodin, se dopustilo násilí po kritice.

Západní pojetí sebereflexe je v muslimském prostředí nahrazeno kolektivním pojetím. Nahněvaní muslimové nelitují použití násilí k obraně cti. Experti mezi sebou diskutují, zda absence empatie a lítosti není produktem muslimské kultury, nesoucí znaky psychopatů. Zatímco se v západním světě učí otevřenosti cizí kultuře, rase a náboženství, islám vyučuje extrémní verzi apartheidu.

Autorovi muslimští klienti ve vězení považovali za nemyslitelné použít násilí vůči muslimovi. Jejich pojetí muslimské společnosti nezná hranic, barvy kůže ani národnost. Na prvním místě je jejich náboženství, přestože někteří moji muslimští klienti kouřili a pili alkohol. Většinu peněz z prodeje drog utratili s prostitutkami. Ve stejném čase zapalovali auta a házeli kameny na policii při demonstraci proti karikatuře Mohameda. Jejich silná identifikace s jinými muslimy je hlavní překážkou úspěšné integrace."