Važme si toho, co máme

29. březen 2010 | 07.59 |

- Važme si doby a země, v níž žijeme. Važme si svobody shromažďovací, i když se nechceme shromažďovat, svobody cestování, i kdybychom na ně neměli i svobody slova, protože to je jedna z největších svobod, jakou člověk nutně potřebuje k životu. Dospělost se od dětství či dospívání liší tím, že člověk vidí, že život – i když je radostný – není žádná sranda. Je to boj, pro všechny bez výjimky a jsme-li zdraví a schopni pracovat, máme to největší bohatství, jaké jsme mohli od Pána Boha a rodičů dostat. Za sebe říkám, že bych radši v lese sázel stromky a k obědu měl dokola jen chleba s tvarohem, než abych nemohl říci, co si myslím.

- Nezapomínejme však na to, že svobodná společnost je rozrůzněná společnost. Že i v té rozrůzněnosti ta svoboda tkví. Mobil nepatří k základním životním potřebám a občasná dovolená u moře by měla být brána jako výsada, nikoliv právo. Svobodná společnost přináší někomu velké výzvy a někomu menší příležitosti. Nikomu nepřeju nic zlého, ale tak to prostě chodí. V socialismu jsme měli všichni plus mínus stejně, normální to však není.

Zvykněme si na rozrůzněnou společnost – tam, kde mají všichni stejně, nemá nikdo nic moc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře