Zásadní boj Petra Nečase

18. srpen 2012 | 23.45 |

Když před posledními parlamentními volbami slibovaly dvě hlavní partaje současné vládní koalice podporu podnikatelům, snižování, či alespoň nezvyšování daní, zjednodušení nepřehledného daňového systému, omezení výdajů státu a boj s korupcí i s přebujelou byrokracií, vše ve jménu snahy o vyrovnání státního rozpočtu a zastavení růstu zadlužování, byla jejich slova přednášena volebnímu davu s tak dramatickou dikcí, že by jeden pomalu slzu uronil.

Po "velkém” volebním vítězství však mocí opilí lídři politických stran, které si v našem mafiánském eurosocialismu hrají na pravici a v boji o peníze daňových otroků zaklínající před novináři každého socana s bolševikem, ale v praktickém životě s nimi potom raději "pragmaticky soudružící”, ihned po rozdělení nejlukrativnějších dobytých koryt, nastartovali reformy, které prý již dlouho před tím připravovali, pilovali a modelovali, by naše vlast byla rozpočtově odpovědná, soudruhy z Bruselu kladně hodnocená, vzkvétající a nezadlužená.

Mediálním světem se začala nést pověst o razantním škrtání, pantátové z odborářských paláců začali mobilizovat svoje "Lihové milice”, obyčejný Paroubkův člověk se zlobil. Nebudou důchody, nebudou kolekce na vánoce, ROH neproplatí dovolenou s Andělem, ba ani nepřispěje na stravenku do bufáče. Fuj, hanba, stop škrtformám! Socialismus si rozvracet nedáme!

I dali ve Strakově akademii hlavy dohromady a v duchu hlavních tajných partajních volebních strategií "Co nejdéle vydržet u lizu”, povolali mnoho různých rádců a ekonomických mudrců, aby uspokojili potřeby svoje, svých zákulisních loutkovodičů a při tom ještě navázali na "grandiózní” úspěch všemi směry ohebného, bez jakékoliv invence, vize a myšlenky lavírujícího "sympaťáka” Honzy Fischera, lidem a žebříčky popularity milovaného komunisty, jemuž prošlo i konvertování od marxismu-leninismu k judaismu.

Po vyhodnocení situace zřejmě rada starších učinila závěr, že český volič, a hlavně daňový poplatník, snese všechno, nechá si kálet na hlavu až do úplného bezvědomí, totální ztráty sebeúcty či absolutního duchovního i materiálního zhroucení. Strategie byla tedy narýsována, práce na poli konsolidace, regulace a reformace blaha národa mohla začít.

Výsledky usilovné, přetěžké a finančně jistě nedoceněné roboty vládních odborníků a jejich úředníků i úřednic, dřoucích celé dny i noci jako koně, vidíme dnes a denně. Rostoucí hospodářství a famózní zisky firem Mazánků či noblesně bohatnoucí obyčejné, lidu v zastupitelské funkci sloužící a proti korupci vždy bojující, občany Kolibříky. Vše ze zákrytu ještě pojištěné a dozorované top managery z Horní Dolní. Není to krásné? Není to dokonalé? Téměř zemský ráj to na pohled a jenom frustrovaní pisálci plivou jedovaté sliny na tvůrčí úspěchy naší, tradiční, odpovědné, občanské, demokratické strany a vlády.

Vždyť jen třeba takové ministerstvo financí. Tolik nepostradatelných odborníků, náměstků, poradců a expertů, vedených ekonomickým gigantem, potí krev i slzy, aby zajistili svým spoluobčanům zářné zítřky. Tolik hokusů, tolik pokusů, tolik přesvědčování nechápajících debilů, že daně jsou vlastně príma věc a čím víc daní, tím víc Adidas! K prosperitě se prostě prodaníme a budeme výkladní skříní Evropy, vzorným žáčkem, pochváleným samotným veleknězem sociálního státu, bývalým předsedou Portugalské komunistické strany pracujících – Revolučního hnutí proletariátu, Pepíkem Barroso.

Bohužel tento tým toho nejlepšího, co národ vydal a Mirek Kalousek mezi svými kámoši našel, zapomíná ne jednu velice podstatnou věc. Že pokud chceme, aby stroj dobře fungoval, nesmíme sypat mezi jeho kolečka písek či jej nesmíme rozjíždět a šlapat při tom vší silou na brzdu. Pokud nechápeme tuto základní tezi, měli bychom raději dobrovolně předat řízení hospodářství někomu povolanějšímu, někomu, jehož vědomosti nekončí socialistickou trojčlenkou "vyšší daně = více peněz na přerozdělení = větší vejvar pro kluky co spolu mluví”, popřípadě mají širší obzor než vybrané fráze politické národohospodářské ekonomie ze studia komunistické VŠE, dnes možná "moderně” obohacené o podobné traktáty Johna Keynese.

Nesmíme se potom ale divit, že základem mnohaleté práce na Ministerstvu financí ČR je obyčejná excelovská tabulka Eduarda Janoty, dříve nepostradatelného tvůrce státních rozpočtů. Vyplňování náhodných čísel do jednotlivých kolonek systémem pokus-omyl je zřejmě ona zásadní koncepční práce, která ve svém důsledku určuje kvalitu života deseti miliónů obyvatel naší vlasti. Nepřímo to potvrdil v rozhovoru na ČT 24 i ministerský náměstek, když se snažil vysvětlit nepoměr mezi zvýšením sazby DPH a jejím faktickým výběrem.

Ano, to je ta zásadní tvůrčí linie vlády Petra Nečase, ze které prý nebude ustupovat ani o krok a každý, kdo se ji odváží zpochybnit je, slovy premiéra ČR, debil. Kam dospělo toto vládní panoptikum opojené vlastní dokonalostí a neomylností? Kam dovedlo českou pravici? Tedy vlastně "pravici” dle mediálních škatulek, ve skutečnosti to pravice není ani náhodou.

Tisíce obyčejných ovcí spokojeně bečí: "Zlatej Paroubek se Sobotkou!” či "Zlatí komunisti!” Stupidní výtky a škodolibé úsměvy vysílají směrem ke všem pravicově smýšlejícím voličům, kteří tváří v tvář hrozbě spojení epochálního Jyrrhy s rudými marťany raději vsadili na menší zlo v podobě deklarovaného programu ODS, popřípadě TOP09, nechápajíce, že socansko-bolševická formace má legalizované okrádání pracujících a likvidaci samostatných tvůrců hodnot přímo na svém štítě.

Nicméně, účel je z hlediska současné zkorumpované mafiánské Národní fronty splněn. Národ se poštěkává a pánové nahoře si najdou klid na svoji náročnou přerozdělovací práci. Je pravdou, že v poslední době už je toho na kradení do stranických a soukromých kapes partajních lídrů stále méně, ale chlapci zase najdou řešení. Když nelze obyvatelstvo řádně podojit daněmi, neboť se svými experimenty ocitli na za vrcholem Lafferovy křivky, začne se bojovat za církevní restituce, dostavbu Temelína, či třeba alespoň za cyklostezku Praha – Vídeň.

Takže aby bylo jasno, milý občane, škrtat se nebude! Nic a nikdy! Že se výdaje státního rozpočtu za několik posledních let zdvojnásobily? Nezájem! Do toho nikdo svůj neurozený rypák strkat nebude! Je třeba přeci uživit kámoše, kámoše kámošů, manželky, milenky, děti, kmotry, strýce, tety. A hlavně se zabezpečit na časy až to všechno konečně praskne. Vážený poslanec či státní úředník se nebude někde hrbit před exekutorem jako poplatnická lůza!

Šest set miliard korun se ročně rozděluje v tomto zkorumpovaném Banánistánu bez pravidel a mantinelů na státních zakázkách a nesmyslných dotacích. Šest set miliard jejichž konečným výsledkem jsou sedmičkové krabice od vína, odkláněné investice od zlobivých manželek, zázračně bohatí strejdové Vikové, či ještě záhadněji prosperující firmy, vynášející svému zakladateli stovky miliónů, aby po jeho odchodu z ministerské funkce naopak stovky miliónů dlužily. Šest set miliard každý rok primárně určených jako nekonečná hostina nenažraným oligarchům, kteří si přivlastnili tuto zemi a zotročili její produktivní obyvatelstvo.

Ovšem škrtat prý není kde, rušit zbytečné úřady, které jen další nesmyslné projekty generují, se nějak nedaří, dotovat budeme už i každé kravské lejno putující do úžasné ekologické "bioplínky”, zregulujeme sluneční svit, za kouření v hospodě bude trest smrti a nakonec si zdaníme i takové to normální domácí šukání (po světnici, babičko). Asi jsem opravdu debil, Petře Nečasi. Nebo ne?

ZDROJ
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Zásadní boj Petra Nečase tenisák 19. 08. 2012 - 10:25