Jezevec-mrzout | Využij své zdroje co nejlépe.

Tak jako nikdo nevytáhne z hrobu Hendrixe a Šlitra a nevrátí šedesátky, neexistuje ani způsob, jak Evropu a Česko v dohledných letech vrátit do stavu, v jakém byly od roku devadesát do roku osm. Tedy zmámené extází a nalité tím Red bullem, navíc s vodkou.

Ale je tu naděje: "Vezmi, co máš, a udělej s tím to nejlepší, co můžeš."

Takže: co má Česko? A co dobrého s tím může udělat?

Má skoro sto tisíc žen na rodičovské dovolené. I kdyby chtěly pár hodin v týdnu pracovat, většinou setřou: "Neexistence částečné rodičovské dovolené či využití částečných úvazků neumožňuje flexibilnější rozdělení rolí partnerů v péči o děti do šesti let jejich věku," skuhrá i Český statistický úřad. Marně. Z ambiciózních žen se po dvou dětech a pěti letech strávených na Mimibazaru stávají vyvrhelové. Netřeba investovat miliardy: stačí ostřeji bojovat proti diskriminaci na trhu práce, zvýhodňovat firmy nabízející půlúvazky a flexibilní pracovní dobu, a sociálka bude za několik kvartálů koukat, kolik jí naskakuje od těch, které doteď financovala.
Má slušné silnice a skoro čtyři tisíce dopravních policistů. Možná je to klam, ale policisty vídám hlavně na koncích obcí, kde čekají na nešťastníky řítící se pětapadesátkou. V Česku si tedy stačí hlídat tachometr – a pak už je skoro beztrestné neblikat, předjíždět na dálnici zprava, nedávat přednost, blokovat zipující se kolony a "vyškolovat". Na těch slušných silnicích to pak vypadá neslušně, a dokud tekly peníze, zlepšovalo se to tak, že tekl onen beton. Přinuťte policisty hlídat něco jiného než rychlost a telefony. Z Prahy do Brna se pak dostanete po D1 s jistotou za dvě hodiny i bez nového povrchu a třetího pruhu za 24 miliard.
Má spoustu zapálených tvůrčích lidí se zkušenostmi ze světa. Když už jim nelze dát ranec peněz, dejme jim aspoň důvěru. V Praze, Brně a Bratislavě už několikátou sezónu běží Městské zásahy: mladí architekti v nich ukazují, jak chytře oživit městské prostory. Ošklivá místa, která už máme, jen doteď nikdo nevěděl, co s nimi. A hele: basketbalová hřiště pod silničními estakádami, pastviny pro ovce na tramvajových smyčkách, orientační šipky namalované na šedou dlažbu. Na první pohled blbiny. Na druhý mnohdy to nejlepší, co můžeme se svým prostředím udělat. Tím spíš, když nám nikdo nedá na víc.

Tolik rady pro správce veřejného majetku. Co s námi ostatními? Krize je dobrá příležitost připomenout si, co všechno máme nebo umíme. A i když se blíží Vánoce, pořád mluvím o kapitálu, ne zdraví a rodině:

Jedete někam autem a máte v něm místo? Nabídněte ho spolujezdcům.
Umíte něco legračního, užitečného, něco, co není na velké podnikání, ale občas to někoho potěší? Hrát na klavír legrační písničky, kreslit karikatury nebo vyplňovat složité úřední formuláře? Nabídněte to za sto korun nebo pět dolarů na internetu.
Máte v kůlně spoustu vercajku? Půjčujte ho za peníze, nebo výměnou za vercajk jiný. Spoluspotřebitelství za krize bují. Česká služba k tomu zatím není, ale papír na domovní nástěnce a sloupu osvětlení za rohem taky funguje.
Umíte dobře péct? Doneste své koláče dopoledne ochutnat nejbližšímu kavárníkovi a odpoledne máte byznys na přilepšenou.
Vzorem pro desátá léta bude Angus MacGyver, který své seriálové nepřátele nelikviduje s pomocí drahých superzbraní, ale tím, co najde po kapsách.

Schválně, co v nich teď máte vy? A co nejlepšího s tím můžete udělat?

ZDROJ