Už není kam.

2. listopad 2012 | 22.20 |

Celoevropské škrtací šílenství se už rýsuje ve snižování odhadů růstu v probíhajícím i příštím roce. Zahraniční poptávka, která tvoří - podle národního účetnictví - třetinu růstového potenciálu českého HDP, je skoro ve psí. A výrazně utlumená je domácí poptávka, na kterou vláda při "konsolidaci veřejných financí" zvysoka kašle. Aspoň že přestala hlásat, že náš růst je "tažen exporty". Tato lež byla lží už tehdy, kdy se vývozům dařilo a tuzemští dodavatelé jeli na plný plyn.

I Kalouskův resort, dříve soustavně podroušený optimismem, začíná malovat čerty po prognostických zdech. Letos očekává pokles HDP o jedno procento a příští rok růst o 0,7 procenta. To druhé číslo je ovšem recidiva jásavých záchvatů, jimž Miroslav Kalousek podléhá i v těžkých dobách celkem pravidelně. Blíže pravdě je ČNB, která na rok 2013 věští nulu (růst 0,2) a mizerný růst až na rok 2014 (pouhých 1,9 procenta). Centrální bankéři věru neslaví, když ve čtvrtek stáhli úrokovou míru na takzvanou technickou nulu (0,05 procenta), jednu z nejnižších sazeb na světě. Snaha zlevnit peníze a poslat je tak do ekonomiky doslova za každou cenu vyznívá až panicky.

Nikdo neví, co bude. Dvouletá prognóza je asi tak spolehlivá jako červnová předpověď počasí na celé léto (však to známe, jak jsme se těšívali, a pak stejně lilo jako z konve). To za prvé. A za druhé, růst pod 2,5 procenta zpravidla nevytváří nová pracovní místa. Nu a za třetí, úrokové míry na nule přesun korun do lépe honorovaných zahraničních kont ještě zrychlí.

Vidím tři síly, které se vzájemně umocňují i potírají a ženou nás do zdi.

1. Vládní politika úspor, fiskální konsolidace, "ozdravění veřejných financí". Ta má udržet nad vodou důvěru finančních trhů v naše dluhopisy a náklady na dluhovou službu snesitelnými. Jde však zároveň o nůž na krku ekonomiky, ba již o řez do celých dvou třetin růstového potenciálu, které umí naplnit jen veřejná i soukromá domácí poptávka. Počet těchto ran rozmnožují a sůl do nich sypou podobné politiky v celé Evropě.

2. Protichůdná, v pravdě "protivládní" politika ČNB. Jedině tato nevolená technokratická instituce se u nás nyní snaží podpořit růst, a to jediným způsobem, který má k dispozici: nastavením co nejnižších úroků.

3. Samotný charakter vlády ODS, TOP 09 a LIDEM, který působí jako dodatečná destabilizační síla v celé české společnosti svými dogmaty, spory, slabostí, nízkou legitimitou a neschopností nastavit dopředu odhadnutelné poměry (včetně výše daní).

Tato země je nadoraz. Centrální banka už nemůže dále snižovat úrokové sazby a vláda už bez ekonomických i sociálních katastrof nemůže dále škrtat a - vůbec vládnout! Většinou to vládám "docvakne" samo. Za dva týdny - 17. listopadu - si ovšem připomeneme, že holt některým ne.

ZDROJ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře