Jezevec-mrzout | Globální krize?

 Nebyla a není to krize globální, je to krize severoamerickoevropská. Nikdy jsem si to neuvědomil tak zřetelně jako v říjnu 2010 v Bruselu při summitu EU-Asie, na němž znervóznělí představitelé zemí EU mluvili stále o krizi, až si vzal slovo viceprezident Indie Mohammad Hamíd Ansárí a řekl: "O jaké krizi to mluvíte? Vy máte krizi, my krizi nemáme. Náš HDP letos poroste o 8,5 %, před chvílí tu promluvil předseda vlády Číny a řekl, že jejich letošní růst je 10,5 %." To byl brutální výrok, ale ani to - zdá se - představitelům EU a zemí EU oči neotevřelo. Oni totiž realitu vidět nechtějí.

Příčiny euro-americké krize správně pochopeny nebyly. Jedním z důsledků bylo to, že to nevedlo k odvaze přijmout krizi jako Schumpeterův proces "kreativní destrukce" neboli jako šanci pro budoucnost, jako zbavení se toho špatného, co "destruováno" být musí. Jinak se to špatné nákladně udržuje při životě a stává se zárodkem další budoucí krize. Zničeny nebo opuštěny musí být všechny chybné investice, všechny chybné, neprodejné produkty, všechny neziskové podniky, všechny nezachranitelné banky, ale já vždycky dodávám, že i všechny neudržitelné ideje, představy a doktríny. Mluvímli i o EU, pak je zřejmé, že bankrotovat budou muset i některé státy.

Bezprecedentní však byly i metody léčení krize. Zejména v USA, ale i v Evropě vedly k zadlužení států a k enormním deficitům státních rozpočtů, které v minulosti - nemluvíme-li o obou světových válkách - neměly obdoby. Vylekanost politiků byla taková, že se pokusili zahltit ekonomiku penězi. Kromě fiskálních výdajů k tomu napomohlo i neméně bezprecedentní "kvantitativní uvolňování" (tzv. QE) čili tisknutí peněz centrálními bankami. Protože nenastalo téměř žádné důsledné přirozené přizpůsobení ekonomik (byly jenom zahlceny penězi, což se stalo brzdou jakéhokoli přizpůsobení), nemohlo dojít ani k jakémukoli rychlému oživení ekonomiky. Ukazuje se akutní nebezpečí dlouhodobé (nebo alespoň řadu let trvající) stagnace japonského typu. To je velmi realistický odhad, ze kterého bychom měli vycházet.

ZDROJ