Juvenilní justice

14. srpen 2013 | 07.55 |

 Podle novely zákona bude docházet k stále většímu zasahování veřejných institucí do soukromí rodin a do výchovy. Novela zákona otvírá dveře vybudování zločinného juvenilního mechanismu, který začíná vybudováním takzvaných náhradních rodin. Ty pak slouží k tomu, aby děti, ukradené z rodin z banálních důvodů a bez soudu byli tzv. "probační službou" přiděleny do těchto tzv. náhradních rodin. Děti ztrácejí rodinné zázemí, stávají se kočovníky mezi těmito tzv. rodinami. Tvrdě je traumatizována jejich psychika a mnohdy se stávají oběťmi pedofilů a homosexuálů, kteří tyto náhradní rodiny také tvoří.

V Česku je pouze 11 000 dětí v dětských domovech, 13 000 dětí je v klasické pěstounské péči a z toho nejčastější formou pěstounské péče je péče zejména prarodičů, a to 51 % z celkového počtu pěstounů. Odměnu prarodičům však novela přiznává už jen výjimečně dle § 47. Pokud se například prarodiče starali o tři děti, měsíčně pobírali 9 378 Kč. Podle novely od 1. 1. 2013 tito prarodiče anebo rodinní příbuzní (strýček, tetička) už na dítě nedostanou nic. Naproti tomu, jestliže nějaká cizí osoba přijme status pěstouna, na Západě je to nejčastěji homosexuál či pedofil, na tři děti bude dostávat měsíčně 20 000 Kč. Navíc, jednorázově dostane až 200 000.

Jde o motivaci k vybudování systému tzv. náhradních rodin. Tyto rodiny nejsou založeny na vztahu k dětem anebo trvalé adopci. Že jde o komerční záležitost ukazuje tragická zkušenost ze zemí EU. Vše začíná humánním odůvodněním – zrušení dětských domovů a zavedení tzv. náhradní rodinné péče. Jde o kolosální podvod. Zájem na zavedení tohoto systému mají především propagátoři genderové ideologie. Chtějí, aby děti dostávali především homosexuálové a pedofilové, a tím došlo k totální likvidaci rodiny.

Dítě zbaveno rodičovské lásky, tepla domova, rodinného zázemí, bezpečí a blízkých vztahů, se stává prostředkem byznysu. Dítě je hluboce psychicky traumatizováno, neboť nikomu nepatří a nikdo ho nemá rád. Navíc, je-li umístěno do náhradní rodiny homosexuálů, pedofilů, alkoholiků, narkomanů, byznysmenů s dětmi, jde o nekontrolovatelnou tyranii dětí s nenapravitelnými následky. Pokud mladá generace projde tímto juvenilním systémem, v dospělosti z ní bude armáda zločinců, kteří budou schopni největších brutalit a sami skončí v narkomanii, smrtelným AIDS či sebevražednou euthanasií.

V Norsku, v souladu s Konvencí OSN, byl přijat zákon, podle něhož už od roku 2012 děti nepatří rodičům, ale jsou vlastnictvím státu. Ten je může rodičům kdykoliv odebrat. Denně je v Norsku milujícím rodičům kradeno 33 dětí a dáváno do tzv. náhradních rodin. Ročně 59 z takto ukradených dětí páchá sebevraždu. Medializace statistik sebevražd zoufalých matek, které se nikde nedovolaly pomoci, je pod přísnými tresty zakázána. Ve Francii bylo za rok 2008 ukradeno 110 000 dětí. V Německu za rok 2009 bylo rodičům vzato 70 000 dětí. V Anglii za rok 600 rodin emigrovalo před mechanismy juvenilní justice do zahraničí. Ve Finsku dochází průměrně každý týden k rodinné sebevraždě. Otcové z deprese a bezmocnosti, když juvenálníci a sociální služby vylamují dveře, střílejí své děti, ženu i sami sebe. V Holandsku mechanismus juvenilní justice střídá děti v náhradních rodinách tak rychle, že už se ztrácí přehled, kde vlastně děti jsou.

Připomínáme, že do 31. 12. 2012 na příkaz ruské vlády musela UNICEF opustit území Ruska a vláda zakázala i tzv. mezinárodní adopci. Pod pojmem mezinárodní adopce v podstatě juvenilní justice kradla děti z rodin a prodávala je na Západ. Otřesným příkladem je, že z 1260 dětí vyvezených z Ruska do Itálie, bylo nalezeno pouze 5. Bývalý ministr vnitra Maroni přiznal, že tyto děti jsou zlatým dolem pro obchodníky s orgány. To byl také pravý důvod vyhostění UNICEFu. UNICEF také předložil Rusku tak demoralizační a devastující program pro děti, že jeho realizace by znamenala autogenocidu mladé generace. Je chvályhodné, že Rusko učinilo radikální krok na skutečnou ochranu dětí před těmito mezinárodními piráty a zločinci.

Jediný Václav Klaus se odvážně postavil proti dekadentním a demoralizujícím vlivům na českou společnost. V roce 2006 vetoval zákon o tzv. registrovaném partnerství, v roce 2012 vetoval zákon zavádějící juvenilní mechanismy k devastaci dětí. V obou případech byl prezident nakonec přehlasován! Kdo bude v ČR hlasem svědomí po odchodu prezidenta?

Viz oběť juvenilní justice ze Slovenska: http://cs.gloria.tv/?media=366639 Zdroj: http://www.okht.sk/?page_id=3341

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře