Dva příběhy z jedné zvláštní země.

28. říjen 2013 | 17.02 |

Příběh první:

Byl jednou jeden sedmiletý chlapec, který začal chodit do školy, protože rodiče i on chtěli, aby z něho něco vyrostlo. Tak se usilovně učil a dostával jedničky. Viděl vzor ve svých rodičích. Úspěšně vystudoval základní, střední i vysokou školu. Po studiu se oženil se svojí kamarádkou z vysoké školy a měli spolu dvě děti, o které se vzorně starali a starají.

Vzali si půjčku na byt, kterou budou nejbližších 30 roků splácet. I když oba vystudovali vysoké školy s červeným diplomem, dlouho nemohli najít zaměstnání. Protože bylo nutné splácet hypotéku, zaměstnali se ve společnostech s průměrným platem. Dohromady vydělají 32 000 Kč, z toho musí platit hypotéku a jiné poplatky, jako je plyn, elektřina, voda, odvoz smetí a ovšem také daně. Takže jim zůstane asi 5 000 Kč na celý měsíc, z nichž se snaží vyžít z měsíce na měsíc. 

A tak si skromně žijí a budou žít až do smrti.


Příběh druhý:

Byl jednou jeden sedmiletý chlapec, který začal chodit do školy, protože ho tam jeho matka se strýcem a otcem v jedné osobě vyhnali, aby mohli od státu dostávat dětský příspěvek za to, že chodí do školy a také příspěvek na teplou stravu pro dítě. Tak tam každý den ignoruje povinný počet hodin - celých deset roků na základní škole!

Když měl 18 roků, byl již počtvrté otcem, a úspěšně se stal invalidním důchodcem. Pobíral invalidní důchod a všechny možné příspěvky na děti. Jednou je přestěhovali z rodné chatrče do nově postavených, zařízených bytovek a jeho rodnou, nelegálně postavenou chatrč na cizím pozemku, zbourali. Jako odškodné za to dostal od státu 18 000 Kč.

Se svojí manželkou, též invalidní důchodkyní, dostávají nyní od státu každý měsíc 38 000 Kč, ale nemusejíí platit hypotéku ani jiné poplatky (plyn, elektřina, voda, odvoz smetí a ani daně)! Takže můžou za čistých 38 000 Kč vstávat s pocitem že mají vyděláno.

A tak si to užívají a budou užívat až do smrti.

Není tu něco špatně???

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře