Havel hrdina?

17. listopad 2013 | 19.50 |

http://p-r-o.cz/archiv/333

Lidé, kteří mne znají, moje generace, mne nabádají k sepsání pamětí o Havlovi. Po několika mých odmítavých postojů a se slovy, že je vše již za mnou, jsem se nakonec nechal doslova ukecat a zabořil se do vzpomínek.

Vedl jsem svou soukromou válku a o nějakých lidech z doslechu, kteří vedou také nějaké aktivity, jsem se raději ani neseznamoval, když se o někom dost mluví, je to již mucholapka. Počátkem roku 1977, snad květen, jsem se započal podstatně zajímat, co to je ta charta, dost se o teto skupině hovořilo, a také o nějakém programu, prohlášení. To mne zaujalo a sehnal jsem obratem toto cyklostylové prohlášení k mému seznámení. Zde jsem se poprvé seznámil také s autory, nemluvím o fyzickém seznámení, ale o psaném slově. Dost mne zarážela jedna drobnost, veškerý tisk, rozhlas a televize nabádala k odsouzení programového prohlášení Charty 77. Jenže obyvatelé státu nebyli seznámeni s tímto programem, jak tedy požadovat nějaký nesouhlas s něčím, co neznám, to bylo dost podivné. Při bližším pokusu o seznámení s autory jsem nabyl dojem, že je vše již řízeno firmou STB, prostě mucholapka. Tedy Chartu 77 mám spojenou s Havlem, a mucholapkou. To se netýkalo jenom Havla a spol, ale také hudební skupiny kde hrál Kocáb, zde se záměrně organizovala imaginární rádoby svoboda vyžití mládeže v komunistickém Československu, jenže s tichým souhlasem a pod patronací STB, mucholapka. Je také dost zajímavé, muzikanti byli postupem času odstraněni a odejíti včetně Kerlese, Kocáb prošel vše bez šrámu, náhoda?

Rok 1989 byl dost nabyt podivným programem, na udání jsem byl v tichosti zatčen, mimochodem, copak asi dělá v současnosti konfident STB pan Votava. Nebo ředitel podniku pan Mráz, toho času spolupracovník STB? Nebo ti chlapci, co mne v srpnu autem záměrně srazili s motocyklem do srázu, díky řepnému poli jsem vše ustál bez těžkých zranění. Záměr to byl, jen vystoupili, aby se přesvědčili, jestli se nehýbu, ležel jsem v klidu po tom letu, následně otočili auto a odjeli zpět na Prahu. Měl jsem malé děti 4 a 2 roky, něco přes čtyřicet, nebál jsem se klidně položit život za tuto zem (to mne sakramensky přešlo po roce 1992). Byl jsem nakažen ideou o demokratickém státě mými učiteli ( bývalimi letci z RAF) a celkově rodinou. Postupné rozčarování mne čekalo v prosinci 1989, při nějakém banálním projednávání dalších kroků s Havlem se objevila také tvář mého bývalého pozorky STB, na můj dotaz k Havlovi, co ten tady dělá, neřekl ani slovo. Nu což, dále jsem plnil to, co bylo potřeba, zanedlouho jsem byl pomalu a jistě odstaven jako mnoho jiných kolegů z dělnické branže, již jsme byli nepotřební. Naše místa obsadili lidé z nějakého Prognostického úřadu, Klaus a spol. Dalším nástupcem byli hlavně Havlovi kamarádi, vše jsem považoval vcelku za normální jev, zná tyto lidi a věří jim. Proto se nikdo z dalších lidí pracujících pro změnu režimu nebránil, věřili jsme. Ano, byla to katastrofická chyba. Sametová revoluce byl kolosální podvod Justice a podřízených složek STB na nás, na celém národu. Všemu dobře posloužilo jméno Václava Havla, byl zde doslova hýčkán, glorifikace vznikla právě pod taktovkou Ministerstva vnitra. Pro státní moc nebyl naprosto žádný problém, aby zmizel a to naprosto beze stopy. Jak jsem byl nebezpečný třeba já, psal jsem jen své názory dopněné svými prognozami do budoucna, proč jsem měl zemřít? Vše je dost podivné. Komu jsem byl nebezpečný? Havlovi a spol?

Byl jsem zaměstnán ve stavení firmě, najednou jsem se dozvěděl, že jsme v majetku nějaké banky zvané TREND, to bylo dost neslýchané, podnik nikomu nedlužil, ba naopak. Započal jsem větřit nějakou lumpárnu, a lumpárna to byla. Izrael dlužil podniku několi desítek milionů dolarů, které poukázal naší firmě přes tuto banku, tam se prostě vypařily, podnik se dostal do potíží a následně byl v tichosti zrušen. Když jsem se pustil za podivnostmi všeho, získat pravdu, narážel jsem na podivnou zeď mlčení. Ani Klíma neuspěl a dal ruce pryč. Postupem času jsem se dopracoval k závěru, lidi co jsem znal v podniku, vesměs disidenti, byli již po smrti. Zde vzpomenu vynikajicího odborníka ve stavebnictví a také disidenta Karla Zitu. Tento člověk údajně spáchal sebevraždu a další snad ještě dva jeho spolupracovníci zodpovědní za platby z doličné Izraele. Vše je dost podivné, ten TREND vedli Havlovi kamarádi Kocáb a tou dobou jeho švagr Kratochvíl. Není bez zajímavostí, že při zjištěném tunelu na celý TREND, kde si snad tito kumpáni měli nakrást na tu dobu každý kolem 500 000 000 Kč, spáchal sebevraždu i následný žalobce. Toto je doslova ukázkový Pravdoláskový postoj Havla k národu, povolení k rabování státu mají jen jeho kamarádi a Justiční orgány s bývalou podřízenou složkou STB. Mimochodem, Kocáb byl a je ve všem pouhou nulou, odchod vojsk SSSR byl již nutný změnou režimu v našem státě. Osvědčil se jen jako zloděj.

Při nějakém sporu, to bylo snad v roce 1992, byl požádán Havel o podání finanční zprávy k hospodaření s financemi dodanými ze zahraničí pro naše disidenty. Jednalo se o obvinění, že bylo mnoho disidentů naprosto bez hmotného zabezpečení i přes nemalé částky, které Havel obdržel ze zahraničí, jak je tedy možné, že tyto peníze nebyly dány disidentům ve hmotné nouzi? Na nic nedal rozumné vyjádření, tím ze sebe nesundal známku ožraly a donašeče. Disidenti jej zajímali, pokud z toho něco káplo. ( Dost bylo napsáno v Britském tisku). Tato informace mne položila, hazardovat svým životem pro blaho zlodějů a Pravdoláskařům mne nadobro přešla. Tvrzení současných politiků a lidí, jaký to byl bojovník, jsou doslova k zeblití. Nepamatuji válku, ale ty hrůzy, které prožili účastnici, nezpochybňuji. Také nezpochybňuji trestance z Jáchymova, oni mají své prožitky a také jisté zkušenosti s komunistickou justicí (mimochodem, stále soudí a rozhodují stále stejní lidé i přes změnu režimu, nikomu to nevadí, hlavně vládě a prezidentovi, proč asi?).

Nezpochybňuji zkušenosti disidentů, každý má nějakou vzpomínku, ale co mají za vzpomínku dnešní třeba třicátnici? Jak si pamatují dobu před rokem 1989. Současná vláda devalvuje morální čest na všech stranách, dává na odiv jaká je doba, co máme nyní, poukazuje na nějaké neexistující hodnoty, které máme v současnosti. Dává na odiv třeba, že máme k běžné potřebě počítače, za komunistů to nebylo. No jistě, ale zapomenou dodat že v té době to nebylo ani jinde na světě. Je to stejné jako tvrzení, že Husité prohráli pro špatnou výzbroj, nebyl jim dodán kulomet a protivník napájel koně 98 oktanovým benzínem. Je to již dost dlouho co jsem položil otázku jednomu poslanci, a to bylo: kolik bylo zapotřebí denně vozů brambor k nakrmení řemeslníků při stavbě Karlova mostu? Odpověděl snad pět potahů. Ó, jak byl moudrý, proto mají tiskové mluvčí. Správnou odpověď neznal, ani jeden vůz. Amerika byla objevena 1492 a brambory jsou známy v Evropě zhruba 250 let. Tak takové poslance a senátory máme, neznají ani základ dějinných událostí, krást ovšem to jim jde, a bez nějakých zábran, prostě Pravdoláskaři.

Celá osmdesátá léta byla vcelku zajímavá pro vzrůstající tlak nezaměstnanosti v zemích západu, a to je doložitelný fakt. O co vlastně šlo? Západní země produkovaly nadměrné množství výrobků při užití nových technologií, a socialistické státy počaly zaostávat, ale v čem zaostávaly? Technologie se nedodávaly do zemí socializmu zadarmo, bylo je nutno tvrdě platit, ale z čeho? Skutečnost byla doslova neuvěřitelně šokující, společnost krachovala na byrokracii a přebujelém aparátě každého podniku. Koncem šedesátých let jsem byl jmenován mistrem, počet mých podřízených byl 87 dělnic a dělníků. Počátkem roku 1972 jsem odešel, a to již byl jeden mistr na 30-35 lidí, koncem let sedmdesátých nebyl větší počet dělníků na mistra, než 20 lidí. A po roce 1987 se ustanovil počet na 2 lidi, to bylo již neúnosné. A co bylo skryto? Nebývalá byrokracie bez kontroly, s dobrým platem, bez nějakého postihu. Školství v zemích socializmu chrlilo stále nové a nové vysokoškolsky vzdělané lidi, ale kam s nimi? Došlo to tak daleko, že byl vytvořen Výzkumný ústav výzkumných ústavů. To byla tvrdá realita, tito vzdělanci byli vesměs děti komunistů a zaměstnanců Justice, a všech vedoucích složek státní moci, do toho se ještě muselo vejít množství dětí veksláků, zelinářů, masňáku atd.. Veškeré vlády od roku 1990 byly plně obsazeny právě vysokoškolsky vzdělanými komunistickými prominenty, viz Klaus a spol. Postupem doby jsem jednal s mnoha lidmi, kteří mne přímo zasvětili, proč byl vybrán právě Havel, byl totiž natolik tvárný a ješitný, že byl ochoten garantovat naprostou beztrestnost i největším zločincům z řad otců současné politické garnitury. I stalo se. Proto bylo zapotřebí vytvořit nějakou grolioru, jak bojoval proti režimu.

Po dohodě s Havlem v prosinci 1989, jsem započal psát takový scénář do budoucna, prostě další kroky revoluce a čemu zabránit a nově uzákonit. Naše země měla trhy přibližně v 80 zemích světa a také mnoho pohledávek, prosazoval jsem oprostit podniky od byrokracie, návrat původním majitelům v co nejkratší době při záchraně trhů. Samozřejmostí bylo zabránění vyvedení majetku firem a nová inventarizace. Toto platilo i o zemědělství, náš stát ve všech směrech nebyl po stránce v ekonomii a soběstačnosti špatně, naopak. Při změně režimu a včlenění mezi evropské země bychom byly pozadu jen po stránce naprosto zastaralých technologií, to by se dalo vyřešit do pěti let, nejedná se o překlep, to byla jen fakta. Vycházel jsem jak z mých znalostí, tak dodaných z několika pramenů, to ale je dnes již prostě pasé. ( Nedávno někdo zveřejnil že každý občan ČSR měl vlastně jistou pohledávku ve státě a to 4 miliony korun, pokud si pamatuji tak ten udaj vcelku odpovídá, současnost je jiná, každý dluží státu přibližně čtvrt milionu. Není ale bez zajímavosti jeden pohled, nominální hodnota této částky v bývalé komunistické měně by byl mezi 5-8000 Kčs.). Tento scénář jsem donesl počátkem roku do kanceláře na Pražském hradě, jednalo se o několik desítek listů formátu A4, psal se rok 1990. Snad dosud leží v nějakém šuplíku na Hradě, doba ukázala, že slušnost a občanská pokora k většině vzala poněkud jiný směr, na stát se vrhlo jen stádo supů a hladových hyen, bohužel také občanů této země. Při mnoha rozhovorech s pracovníky státní správy jsem dostal tuto informaci, "podnikat podle pravidel a také dodržovat zákonnost mělo odvahu necelých 10% občanů, zbytek již počítal, jak si beztrestně doslova nakrást". Kdo nepracoval a kradl, nebo se jinak vyhýbal poctivému životu v době komunistického režimu, pokračuje i do současnosti, náprava se nekoná. Veksláci, Estébáci a jiní státní zaměstnanci vykrádali podniky a Justice jim to právní formou legalizovala, samozřejmě nikoli zadarmo. Pro informaci co si tuto dobu nemohou pamatovat: Ještě v roce 1990 byl dům postavený na klíč za 180 000 – 200 000 Kčs, nájem bytu + služby a poplatky, plyn, el.energie v Praze byl za 10% dělnické mzdy, to bylo kolem 350 Kčs. Nyní stejný dům pořídíte za 8 000 000 Kč, běžný nájem v Praze s poplatky za 20 000 Kč. Nyní je vám jistě znám velikost krádeží státního majetku, ten je v současnosti několik set miliard korun, to je naprosto bez komentáře. Pokud by vláda dodržovala stanovený kurz a držela se cenových relací běžných v západní Evropě, tak by dělnický plat byl v současnosti od 130 000 – 200 000 Kč, jenže to množství studovaných a lenivých příživníků, zlodějů, by se muselo naučit pracovat. Sněmovna se senátem mi připadá jako pobočka nějakého luxusního kriminálu, devět z deseti je buď zloděj nebo dokonalý hochštapler, vzpomněl jsem si na Schwarze, to je exot, super lotr jde v čele. Byla napsána jedna kniha jeho podvodů a podivných aktivit, pokud to nevadí ani prezidentu, je stejné prase a dokonalý podvodník na českém národu.

Po aféře, kdy Havel nemohl doložit finanční zprávu zahraničním sponzorům, jednalo se o podpory disidentům, se počalo s parcelací podniků zahraničním kapitálem, přecházely do majetku vesměs německým firmám. Původní majitelé, dědicové prostě ostrouhali, Justice vše dokonale zalepila nějakým moudrým zákonem. O co šlo? Jak jsem uvedl, osmdesátá léta byla pro země západu dost problematická, bylo mnoho stávek a politických otřesů. Fabriky propouštěly, nové technologie tomu také přispěly, chyběly trhy a odbyt zboží. Havel byl vydíratelný z mnoha směrů, ty finance disidentů zalepil poznámkou nějakého evropanství, uvolnil vše, co se dalo, prostě povolil krádeže i zahraničním firmám, legalizoval převzetí kontroly všeho, co se zde pracně budovalo od roku 1918. Tak naše podniky ztratily trhy a to přes noc. Tím se rozjela výroba v zahraničí a politická scéna se dokonale stabilizovala, Havlovi poklepávali po ramenou a stavěla se dokonalá groliora, aby tomu nebyl konec, dával se za vzor dalším postkomunistickým zemím, také jsou nyní dokonale vykradeni. Kdo neskočil na Havlovu gloriolu v Evropě ? Snad jen Rusko a Bělorusko, tím se samozřejmě stali nepřáteli demokracie. Afrika a Střední východ také nedodržují demokracii, tam jsou ještě nějaké tržní rezervy, kolonie. Ano, my jsme nyní kolonií. Havel byl také vydíratelný za navrácení Lucerny a Barandova, vše bylo zestátněno na základě Benešových dekretů, kolaborace s Německou Říší. Tomuto, co nyní napíši, ať si čtenář udělá sám obrázek, z několika zdrojů bylo naznačeno, že z pobytu v kriminále se stal gayem, proto se prý obklopoval celou plejádou gayů a manželstvím to zakrýval, neměl proto žádné děti s žádnou ženou. Zde je také možnost vydíratelnosti.

Havel nebyl naprosto žádným hrdinou, vše se uměle nafukuje a je chráněn jen několika tisíci zfanatizovaných a dobře zpracovaných jedinců, původně jsem o něm nechtěl napsat ani řádek, co psát o nule? Byl jsem ale z mnoha stran nabádán, abych o něm napsal co nejvíce, bylo toho hodně a knihu o podvodníku, nemám náladu psát, já ho poznal jako nefér člověka, své názory nemíním měnit. Jsem tvrdohlavý, názory jsem neměnil ani za komunistů, i přes blízkost smrti od STB, ani při mnoha infarktech. Zpočátku jsem nevěřil, že Havel hraje jen divadlo a těží ze všeho, co je mu doslova cpáno do rukou, nevěřil jsem ani podivné spolupráce s ničením ekonomického potenciálu státu, vyloženě kolaboroval za různé přísliby a odstraňoval překážky, jen aby se trhy dostaly do rukou konkurence. Měl jsem na to dost času, abych si ověřil fakta, dvacet let je dost dlouho.

Dost mne uráží také jeden z faktů, nedávno bylo výročí vysazení parašutistů k odstranění Haydrycha, dnes se těmto sochám na Bulovce říká: u kašpárků, u pimprlat atd.. Tyto sochy měly být dokonale propracovány do životní velikosti, na hrdinech se nešetří. Jak tak pozoruji, tak se čeká jen na dobu, kdy bude beztrestně postavena socha v nadživotní velikosti právě Haydrychovi. Je to naprostá devalvace morálky a cti našich rádobypolitiků. To je neuvěřitelné, jak se převrací fakta a lži se dávají za fakta, Havel si nezasloužil ani řádek o jeho smrti a byl mu vystrojen funus ještě na státní útraty, tato sranda stála několik milionů daňového poplatníka. Přitom byl již řadu let jen obyčejným důchodcem s nálepkou nesoucí vinu za vykradení státu a spolupráci se zloději.

Havlova smrt se dává na odiv skoro jako smrt nějakého mesiáše, nic se ale nezmění, smrt nuly je jen doklad, že již nebude škodit. To je fakt. Jsem smrtelný také, jako každý, u mě to bude zajímavé, o mé smrti se lidé dovědí bez nějakých mediálních šaškáren a to dokonale, šest měsíců po mé smrti bude neskonalý otřes ekonomického rázu, že budou lidé brousit vidle a plnit zásobníky do pistolí a dalších střelných zbraní. Tak se stát dozví, že jsem po smrti, bez nějakých okázalých činů a zbytečného patosu. Valná většina krutě kritizuje těch několik naivních Pravdoláskařů o jmenování letiště a třeba i ulic po divném kulisáku. Před týdnem jsem potkal staršího pána se štěnětem, musel jsem se smát do zalknutí, to štěně se jmenovalo Krypl Havel a jak bylo neposlušné, tak na něj volal: Kryple Havle ty šmejde, k noze. Při rozhovoru jsem se dozvěděl, že jeho vinou přišel o dům a několik hektarů polností, jo lidé mu vděčí za mnohé. Lidé se inspirují, když po něm něco pojmenovat tak ano, ale podle zásluh, on pomohl jen vekslákům, kriminálníkům, nepracujícím romům, STBákům a profláknuté Justici, a mnoha dalších forem příživníkům, toto je ta pravá realita, tito jej budou bránit. Jeho slova na náš účet (po roce 1990) mých kamarádů a také Kryla, že ty blbce nepotřebuje, se zapomenout nedají. Faktem je, že jsme byli opravdu naivní blbci.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře