Právo s Láskou III

5. prosinec 2013 | 02.48 |

Děkuji, nechci. Ale jak to říct?

NOZ stojí na maximální smluvní volnosti nejen co do obsahu, ale i formy. Oproti starému zákoníku, který u některých typů smluv či dohod vyžadoval výslovně písemnou formu, NOZ už tak nečiní. Ústně si tak lze sjednat například smluvní pokutu, úrok z úroků (novinka), prodloužení promlčecí doby až na 15 let (novinka) a tak dále. Je to svoboda, kterou nám NOZ dává, a kterou samozřejmě můžeme odmítnout. Jenže problém je v tom, že není jasno, jak to máme udělat.

Je očekávatelné, že řada lidí se takových (špatně prokazatelných a snadno zneužitelných) ústních dohod bude oprávněně obávat. A bude si přát, aby se jejich smluvní vztah řídil jen písemnými ujednáními. Je to zcela logický a oprávněný požadavek. Jenže dosáhnout takového cíle nebude jednoduché (upřímně řečeno není to jednoduché ani podle současného práva).

Právního laika by napadlo, že prostě každou smlouvu sepíšu písemně a na její závěr přidám, že je jí možné změnit jen písemně (jak se také běžně dělá) a budu mít klid. Ústní dohody nebudou platit. Ústně nebude možné takovou písemnou smlouvu změnit. Bohužel to tak jednoduché není. Výklad právníků se totiž liší. Můžete si toho všimnout i v předchozí diskuzi. Jeden z diskutujících argumentuje výkladem advokáta Roberta Pelikána, že i požadavek na "písemnou formu dodatku smlouvy lze změnit ústní dohodou, že na písemné formě dodatku se již netrvá". Není to výklad ojedinělý, slyšel jsem jej už i od jiných advokátů. Kolega Petr Bezouška oponuje, že to možné není a argumentuje ustanovením § 564 NOZ (vyžaduje-li formu právního jednání ujednání stran, lze obsah jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje). Což mě osobně přijde logické. Ale kdo má pravdu?

Aby to bylo ještě zajímavější, připomenu nález I.ÚS 1264/11 ze dne 12. 7. 2011, ve kterém Ústavní soud dochází k tomuto závěru "Jinými slovy, písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon."

Co tím chci říct? Snažím se tím demonstrovat své tvrzení, že nás čeká s NOZem období absolutní právní nejistoty. Když totiž není na jisto postavena ani tak zásadní otázka, jak mohu dosáhnout toho, aby se můj smluvní vztah řídil pouze písemnou smlouvou, a ústní dohody jsem vyloučil, pak tomu já říkám právní nejistota.

Samozřejmě i ve smyslu výše citovaného nálezu Ústavního soudu by se situace jednoduše vyřešila tím, kdyby NOZ u některých rizikových dohod (např. úroky z úroků) trval na písemné formě. Jenže takový můj požadavek je projevem mého "totalitního chápání práva", jak jsem byl mnohokrát poučen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře