Právo s Láskou IV

6. prosinec 2013 | 06.49 |

Tajná nahrávka jako důkaz

V předchozích dílech seriálu jsem už uvedl svůj názor, že nový občanský zákoník dává obrovskou volnost smluvním stranám nejenom v obsahu, ale i ve formě jednání. Že umožňuje i snadno zneužitelné dohody jako je smluvní pokuta, prodloužení promlčecí lhůty až na patnáct let, či sjednání úroku z úroků, uzavřít ústní dohodou.

Je otázkou, co bude soudní praxe uznávat jako důkaz o tom, zda taková ústní dohoda uzavřena byla či nikoli. Zda k tomu postačí tři (úplatní) svědci, kteří si budou pamatovat doslova, jak probíhalo obchodní jednání před pěti lety a podobně. A nesporně se touto otázkou bude zabývat často. Nejde jen o to, že by někdo úmyslně vyvolával spory z "ústních" dohod. Ale dokážu si představit situaci, kdy spor vznikne ze standardní písemné smlouvy a strana, která ve sporu bude v důkazní nouzi, či argumentačně slabší, začne tvrdit existenci různých ústních dohod. V duchu logiky: "Když už jsem ve sporu a soudím se, proč bych se nevýhodnou situaci či postavení nepokusil vylepšit lží?"

V souvislosti s problematikou ústních dohod je zajímavá otázka, zda lze v civilním soudním řízení jako důkaz uplatnit audionahrávku pořízenou bez vědomí druhé strany. Na závěr tohoto komentáře řeknu proč. Současný občanský zákoník zakazoval pořizovat nahrávky druhé osoby bez jejího vědomí (až na výjimky, které nejsou pro tento komentář podstatné). A to v ustanoveních týkajících se ochrany osobnosti. A protože zákon povoluje v civilním soudním řízení užití jen důkazu pořízeného v souladu se zákonem, zdálo se, že použití takové tajné nahrávky není možné. Judikatura však časem vytyčila určitou možnost jak takový důkaz připustit, postavenou na závěru, že ochranou osobnosti nejsou chráněny všechny osobnostní projevy člověka. Ale jen ty soukromé. A za ty nelze považovat vše, co člověk činí, či říká. Typicky jednání vyplývající například z povolání, profese či podnikání člověka není projevem soukromé povahy. Tedy například zvukový záznam o jednání ve věci vyjednávání smlouvy, nebo třeba záznam o jednání valné hromady společnosti (byť pořízen tajně), může být zpravidla v civilním řízení soudním užit jako důkaz. Dlužno říci, že ne všechny soudy tento názor sdílely.

Pokud si vykládám NOZ správně, tak ani on takovému (výše uvedenému) omezenému výkladu ochrany osobnosti nebrání. Naopak tím, že zakazuje pořizovat záznamy výslovně ze "soukromých" prostor člověka a "soukromého" života člověka, bych si dovolil učinit závěr, že na uvedenou judikaturu navazuje.

Co z toho vyvodit? Jsem si dobře vědom toho, že nějaká široká výzva k tomu, aby si každý nahrával všechno zavání "starými časy" a "totalitními způsoby". Nicméně je dobré vědět, že když povedete podezřelé obchodní jednání, či budete nuceni smluvně jednat s podezřelou protistranou, opatřením si tajné nahrávka o průběhu jednání o smlouvě či jiném obchodu a jejím pečlivým uložením například k písemnému vyhotovení smlouvy, se nedopustíte porušení zákona. A že v případě vzniklého sporu může taková nahrávka sloužit jako důkaz o skutečné smluvní vůli stran, či o existenci či neexistenci vedlejších ústních dohod.

A že nezřídka tvrzený názor, že tajné nahrávky u civilního soudního sporu nemají co dělat a vesměs jsou nelegální (neřku-li dokonce trestné) a tudíž nepoužitelné, není pravdivý.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře