Moji vrstevníci stačili během života postavit domy nebo rozšířit staré domy, pořídit si děti. Ale ty děti - v míře nebývalé - tam nebydlí. Mají jiné cíle. Jsou to slušní lidé, ale nechtějí dožít tady u rodičů v jejich domech. Nechtějí totiž vůbec žít v této republice...

Naprosto cíleně významná část našich potomků sbalila či balí

Takže si to zopakujeme:

Přicházíme v míru ovládnout vás dělohami našich žen. Pravil už před nějakými třiceti lety tuniský prezident Burgiba, po němž to s oblibou opakovával libyjský vladař Kaddáfí a s ještě větší oblibou každý druhý imám usazený v Evropě a nastolující mír, v němž planeta patří Alláhovi a jeho věrným a nevěrní na ní nemají co pohledávat.

Stejný scénář proběhl i u nás v devadesátých letech, jen to rozdělení se obešlo bez občanské války..
 

Zjistil jsem zajímavou věc, nad kterou mi zůstává rozum stát i po tom všem, co jsem tu i onde zažil. Jde o přídavky na dítě. Pokud totiž usilovně a úspěšně pracujete, nemáte na ně nárok, když je potřebujete. Pokud o práci přijdete, budete mít nárok (přibližně, možná) až za další rok, protože jako základ slouží vaše daňové přiznání z předminulého (?!) roku, kdy jste měl práci a nepotřeboval jste příspěvky. Když ale nepracujete trvale (tedy nikdy), pobíráte podporu, dávky, příspěvky atd., a máte na příspěvky na dítě nárok rovnou.

Proč opravovat systém, který byl stvořen k tomu, aby zničil samostatné myšlení?