Co nám v dějepisu neřekli...

Za posledních pár let jsem se stal krajně nedůvěřivý k politikům všeho ražení. Je sice fajn si přečíst nebo poslechnout projevy Nigela Farage na půdě Evropského parlamentu, kterak nazývá dění v Unii a její funkcionáře pravými jmény (katastrofa Euro, van Rompuy s charismatem mokrého hadru, maoista Barrosso apod.), projevy Rona Paula jsou ukázkou nepokořenosti svobodného lidského ducha a v neposlední řadě člověka nadchne, když se prokáže, že kritické názory bývalého českého prezidenta Václava Klause se postupem času naplňují ať se jedná o jeho euroskepticismus či o jeho zdravé názory na rozvratné ideologie jakéhokoli druhu (klimatismus, homosexualismus), každý z nich se zaměřuje na výseč ničivých jevů současného světa, které lidstvu naordinovala zločinná sekta globální finanční mafie. Žádnému ale až tak úplně nevěřím. Nikoho z nich jsem neslyšel, že by měl odvahu otevřeně pojmenovat ono základní zlo, které rozvrací naši společnost. A to dva ze jmenovaných mají ekonomickou expertízu. Nigel Farage dokonce započal svou kariéru přímo v jámě lvové. V Rothschieldově City of London. Dokonce ani ekonomové, kteří jsou k poměrům a společenskému vývoji kritičtí se neodvažují otevřeně říci, co způsobuje, že všude kolem nás jsou jen dluhy a nic než dluhy, které jen narůstají. To zlo se jmenuje úrok z vytvářených peněz.

Ekonomika se stále propadá, pravicový extremisté pořádají nájezdy na problémové lokality jak Mongolové ve středověku, každý 8 Čech nezvládá platit své dluhy, pro 60 tisíc dětí není místo ve školce, stavební firmy vydírají stát tím, že drží prst na dopravní tepně D1, Ceny potravin zdražily v ČR nejvíce z celé EU, konkurenceschopnost jsme za Kazachstánem, nezaměstnanost roste, lichváři a exekutoři si mnou ruce radostí, a takto bych mohl pokračovat dále...

Hlavně že pánové kují pikle a osočují Zemana z protiústavnosti.

Statisíce lidí v exekuci a další statisíce ve spárech lichvářských inkasních agentur v souhrnu platí miliardy měsíčně, které končí na účtech někde na kajmanských ostrovech.

Od Švédska po Španělsko, od Británie po Německo, celá Evropa se učí novým pravidlům soužití.

Bezbranné děti a jejich nešťastní rodiče v soukolí bezohledného a vypočítavého státu, který všichni normální lidé v Evropě, zřejmě naprosto mylně, považují za vzor tolerance a vysoké životní úrovně. Zde jsou důkazy.

Muž, jehož rodina patřila před druhou světovou válkou k německé aristokracii, vlastnil řadu průmyslových podniků a nemovitostí.

Do cca 80tých let minulého století hospodařili bývalé státy EHS víceméně s vyrovnanými rozpočty - přitom podíl státních výdajů na HDP byl někde mezi 30-35%.