Nevím jestli jste zaznamenali, že existuje něco, co se jmenuje předdůchod.

V poslední době se odehrálo hned několik velice zajímavých součástí důležitých procesů (díváte-li se na procesy jako na "události", tak nikdy nemůžete vidět souvislosti, tudíž celkovou mozaiku a proto "musíme" mít "události a komentáře", aby nikdo nic nevěděl, ale vše komentoval).

Rád bych tady lidem co už nezažili své pra, nebo praprarodiče (lidi co se narodili třeba v letech 1918 - 1925) uvedl do doby na konci které si lidé zvolili komunisty. A také bych rád ukázal těm, co říkají že Evropané se mají dobře a musí se podělit s třetím světem, že tomu tak nebylo vždy a že naši předkové museli sakra máknout.

Je možné klamať všetkých ľudí určitý čas. Je možné niekoho klamať večne. No je nemožné klamať všetkých ľudí večne.

Představte si, že je vaším úkolem a cílem polarizovat společnost. Ne, ji přímo rozložit (na to je ještě čas), ale držet ji uměle na "ostří nože", aby celý národ viděl, že je zde jakýsi "boj" někoho proti někomu, že jsou zde nějací, dozajista zlí lidé a pak ti jistojistě dobří, kdy si občané republiky mohou vybrat která strana je která. Na jedné straně je zde petice na likvidaci sochy maršála Koněva, která si bere za argumenty informace z jeho života, které nijak nesouvisí s tím, proč byla postavena a na druhé straně rozhořčení lidé, kteří v tom vidí přepisování historie a pokusy o provokaci vůči RF.

Polsko bylo první zemí, se kterou nový německý kancléř Adolf Hitler podepsal 26. ledna 1934 10-letý pakt o neútočení. Po něm následovalo mnoho dalších dvoustranných jednání, jejichž součástí byla i diskuse o SPOLEČNÉ AKCI proti Sovětskému svazu.
------------------------
Z historie Polska:
Polský stát vznikl 11. listopadu 1918 ( pěkné datum, že ? ). Právě

Ústava jako základní zákon země není jen formalita, symbol a ve hmotné podobě cár papíru. Je to vyjádření shody ve společnosti, a to ne ledasjaké: je to minimum, na kterém se dokážeme shodnout. Je to vyjádření vůle žít spolu a vedle sebe nekonfliktním způsobem. Je to minimum pravidel, která chceme respektovat bez vyhlášení války. Občanské, etnické nebo mezinárodní. Je to čestné slovo, že při vší různosti chceme mít alespoň něco společného.