Stejný scénář proběhl i u nás v devadesátých letech, jen to rozdělení se obešlo bez občanské války..
 

Zjistil jsem zajímavou věc, nad kterou mi zůstává rozum stát i po tom všem, co jsem tu i onde zažil. Jde o přídavky na dítě. Pokud totiž usilovně a úspěšně pracujete, nemáte na ně nárok, když je potřebujete. Pokud o práci přijdete, budete mít nárok (přibližně, možná) až za další rok, protože jako základ slouží vaše daňové přiznání z předminulého (?!) roku, kdy jste měl práci a nepotřeboval jste příspěvky. Když ale nepracujete trvale (tedy nikdy), pobíráte podporu, dávky, příspěvky atd., a máte na příspěvky na dítě nárok rovnou.

Proč opravovat systém, který byl stvořen k tomu, aby zničil samostatné myšlení?

Většinou se říká do třetice všeho dobrého, nebo zlého, Já mám pro dnešek tři informace, které Vám radost nejspíše neudělají, spíše Vám zvednou tlak a zeptáte se sami sebe proč jsme to dopustili..?

Sedím v příjemném prostředí zastrčené kavárny nad vonícím šálkem kávy. Naproti mně sedí mile se usmívající půvabná žena. Říkejme jí třeba Věra.