Co nám v dějepisu neřekli...

Za posledních pár let jsem se stal krajně nedůvěřivý k politikům všeho ražení. Je sice fajn si přečíst nebo poslechnout projevy Nigela Farage na půdě Evropského parlamentu, kterak nazývá dění v Unii a její funkcionáře pravými jmény (katastrofa Euro, van Rompuy s charismatem mokrého hadru, maoista Barrosso apod.), projevy Rona Paula jsou ukázkou nepokořenosti svobodného lidského ducha a v neposlední řadě člověka nadchne, když se prokáže, že kritické názory bývalého českého prezidenta Václava Klause se postupem času naplňují ať se jedná o jeho euroskepticismus či o jeho zdravé názory na rozvratné ideologie jakéhokoli druhu (klimatismus, homosexualismus), každý z nich se zaměřuje na výseč ničivých jevů současného světa, které lidstvu naordinovala zločinná sekta globální finanční mafie. Žádnému ale až tak úplně nevěřím. Nikoho z nich jsem neslyšel, že by měl odvahu otevřeně pojmenovat ono základní zlo, které rozvrací naši společnost. A to dva ze jmenovaných mají ekonomickou expertízu. Nigel Farage dokonce započal svou kariéru přímo v jámě lvové. V Rothschieldově City of London. Dokonce ani ekonomové, kteří jsou k poměrům a společenskému vývoji kritičtí se neodvažují otevřeně říci, co způsobuje, že všude kolem nás jsou jen dluhy a nic než dluhy, které jen narůstají. To zlo se jmenuje úrok z vytvářených peněz.

Muž, jehož rodina patřila před druhou světovou válkou k německé aristokracii, vlastnil řadu průmyslových podniků a nemovitostí.

Do cca 80tých let minulého století hospodařili bývalé státy EHS víceméně s vyrovnanými rozpočty - přitom podíl státních výdajů na HDP byl někde mezi 30-35%.

Vždy budou na světě lidé, kteří budou chtít ovládat druhé s tím, že je zajistí materiálně i duchovně.

Co vás nemá?! Nechci být špatným prorokem, ale tihle hoši a děvčata, co jsou uvázaní na státní kasu, ti si rybník nevypustí!! Jedni a tedy ta většina, vědí, že s novými volbami nejspíš končí. Ti druzí mají zase nejspíš, díky nám, občanům, své jisté tak jako tak.

ČNB i ČSÚ počítají inflaci na základě srovnání růstu cen určitých položek spotřebního koše, ale neberou v úvahu tzv. ředění peněz - tedy rostoucí množství peněz, které kupují ten samý objem zboží a služeb.

Konečně kráčíme správným směrem!