Podpora rodiny zaručuje státu hlavně další plátce daní a odvodů do důchodového systému. Jestli se rodičové vezmou nebo nevezmou záleží na společenském klimatu a nastavení daňového systému.

Karel Kříž (http://pravyblog.blog.cz/0808/pobodenstvi-o-orlu-a-slepici-aneb-kdo-je-levicovy-volic)

Stará moudrost praví, že je lepší býti jeden den orlem nežli celý život pokálenou slepicí. Podle postoje k této, jistě velmi subjektivní, pravdě se v podstatě lidstvo dělí na dva nesmiřitelné tábory. Jednomu je hlavní a posvátnou osobní svoboda a nezávislost, druhému nevadí ani mříže v kleci, hlavně když je plný žlab.

Je taky zajímavé, na co Česká Strana Speciálně Demokratická chce referendum a na co ne.

Snažím se nachystat si věci tak, abych se mohl na stát a jeho penzi vybodnout, jakmile se mi bude chtít (nebo spíš nechtít) a to roztáčím kola dříve socialismu, nyní kapitalismu celých 25 let.

Za dlouhé roky své existence Spojené Státy poslaly mnoho svých schopných mladých mužů a žen do nebezpečných válek bojovat za svobodu mimo hranice našeho území. Jediný kus země, o kterou jsme kdy požádali výměnou za tuto naši službu, bylo jen tolik půdy, abychom mohli pohřbít ty, kteří se nevrátili.
(Colin Powell)

Když jako OSVČ si udělám svou práci ve stejné kvalitě a rozsahu jako zaměstnanec, který odchází třeba na pivo do své hospůdkym, mně začíná druhá směna. Musím aktualizovat účetnictví, vypsat faktury, zkontrolovat, kdo mi ještě nezaplatil (a kdo už mi nezaplatí), sledovat účet v bance, zda bude z čeho platit zálohy na daně a pojištění, atd. Pak dojít s fakturami na poštu a ve frontě si číst o novelizacích vyhlášek a zákonů, jejichž neznalost by mi mohla způsobit průšvih. Teď bude období dovolených a každý zaměstnanec má právo na dovolenou v délce. kterou určuje zákon a obvykle nadlepšuje kolektivní smlouva. Analogicky by měli zákaznici i mně proplácet faktury za dobu co jsem na dovolené, ale nějak se k tomu zatím nemají. Takže až budou zaměstnanci srovnávat svůj průměrný plat s příjmem živnostníkem, nechť si laskavě svůj roční výdělek korigují o cca jeden a půl měsíce kratší pracovní dobu (o učitelích už ani nemluvím).

Budování komunismu (a socialismu) se nedá upřít jedna věc. Pod nejlidštějšími hesly k největšímu vyvražďování v moderních dějinách, a to v mírových dobách. Pod hesly o prosperitě k nejhorším ekonomickým devastacím, pod hesly o nasycení, k nejtragičtějším cileným hladomorům, pod hesly o plnění plánu k ekologickým katastrofám.

Komunismus potřebuje schopné, aby bylo komu brát (znárodňovat). Komunismus nezbytně nutně potřebuje nepřítele, aby bylo na koho svést selháni jeho vysněných ideálů. Komunismus je překonaná mrtvá ideologie, která chtěla změnit člověka za jakoukoliv cenu, aby se vešel do jeho kriterií. Komunismus sám o sobě prokazatelně historicky selhal, kamkoliv přišel. Lidstvo snad az příliš tvrdě zaplatilo za ten bláhový sen. Snad jediné, co zbyvá, je - poučit se. Nebo si to zopakovat. Čemu dáme přednost?

(Karel Čapek, Přítomnost 4. XII. 1924)

Tato otázka se z čistě jasna vynořila mezi několika lidmi, kteří byli nakloněni čemukoli spíše než tomu, aby se bavili politikou. Je jisto, že by nikdo z přítomných nepoložil otázku "Proč nejsem agrárníkem" nebo Proč nejsem národním demokratem". Nebýti agrárníkem neznamená ještě žádný určitý názor nebo životní víru; avšak nebýti komunistou znamená býti nekomunistou; nebýti komunistou není pouhý zápor, nýbrž jisté krédo.
Pro mne osobně je ta otázka úlevou; neboť tuze bylo třeba nikoli polemizovat s komunismem, nýbrž hájit se sám před sebou z toho, že nejsem komunistou a proč jím nemohu být. Bylo by mi lehčeji, kdybych jím byl. Žil bych v domnění, že přispívám co nejřízněji k nápravě světa; domníval bych se, že stojím na straně chudých proti bohatým, na straně hladových proti žokům peněz; věděl bych, jak o čem smýšlet, co nenávidět, čeho nedbat. Místo toho jsem jako nahý v trní: s holýma rukama, nekryt žádnou doktrínou, cítě svou bezmoc pomoci světu a nevěda často jak chránit své svědomí. Je-li mé srdce na straně chudých, proč u všech všudy nejsem komunistou?