Víte ona pravice a levice není souboj ideologií. Ten spor vychází ze sociálních věd, které se učí na vysokých školách. Ideologie je pro blbé. Pro ty co přemýšlejí jsou nejrůznější informační zdroje, na základě kterých dojde k nějakému poznání. Pravičákem není ten, kdo volí pravicovou stranu. Levičákem není ten, kdo volí levicovou stranu. To může být v obou případech úplně stejný pitomec podléhající nesmyslným předvolebním reklamním tanečkům.
Škoda, že nejsem divadelník, šel bych si vyřvat peníze před magistrát (jakýkoliv) a tvářil bych se, že je povinností obce/státu platit mi moji zábavu, které říkám kumšt čili umění. Vystudoval jsem sice JAMU, ale byl jsem tak hloupý, že jsem chtěl být nezávislý a svobodný, vydělávat si vlastní poctivou prací nezávisle na jiných.
Jinými slovy řečeno a česky "po lopatě" pro ty co nechápou, pakliže bude ratifikována "Lisabonská smlouva", pak nepotřebujeme náš parlament a senát a můžeme je rozpustit, diktovat bude Brusel, ten bude vydávat zákony, nařízení a vyhlášky.
Myslíte si, že někdy vyjdeme do ulic před hlavní sídlo odborů my, drobní živnostnící, majitelé středních a velkých firem, manažeři, abychom nahlas řekli, že už máme dost těch jejich socialistických manýrů a výplodů? Ne nevyjdeme, protože na rozdíl od těch uřvaných odborářů je naše práce vázána pevnými smluvními vztahy a za naše řvaní bychom dostali tak maximálně penále. My se totiž musíme starat, abychom těm uřvaným tlučhubům a jejich bosům donesli práci až pod čumák a nejlépe na zlatém podnosu. A ani tím se jim nezavděčíme, protože takoví jako Štěch, Rath, Paroubek a jim podobní jim slíbí, že když je zvolí, oni jim zařídí dokonalý blahobyt a i to , že jejich lejno bude ze zlata. Moje životní zkušenost mi napovídá, že odbhoráři by jim i to uvěřili.
"Skutečnost, že si Česká republika, nebo jakýkoliv jiný člen Unie vezme čas na prozkoumání Lisabonské smlouvy je zcela legitimní. To právě dává členským státům příležitost k zjištění, zda jejich národní ústavy nepotřebují v souvislosti s adaptací Lisabonské smlouvy novelizaci."
Největším bludem je poměřovat bohatství podle příjmu. Nejde o to, jaký má kdo příjem. Jde o to, že pokud je někdo dlouhodobě závislý na onom příjmu, byť může být ten příjem obrovský, není bohatý... Bohatství by se nemělo přepočítávat na peníze, ale na čas. Jsem tak bohatý, jak dlouho vydržím vyžít se svým nynějším majetkem, aniž bych musel pracovat. Ředitel firmy se stotisícovým platem můze být chudák, pokud každý měsíc čeká na výplatu. A dělnik s průměrným platem může být boháč, když by s tím, co má teď, vyžil třeba rok bez práce.
Problém Topolánka je v tom, že musí svým voličům nabídnout nějaký program a jeho vládní působení prostě musí mít reformní obsah. To od něj čekají nejen jeho voliči ale i opozice - to je prostě úděl ODS. Na druhou stranu Paroubek nemusí mít program žádný. Obsahem jeho politiky je Topolánek a ODS.