Vyrůstal jsem v bolševismu, jsem ročník 1966. Hledělo se na Západ jako na nikdy nedostižný obraz a určitým způsobem nás to udržovalo při životě. V podstatě jsme nikdy nedoufali, že se něco změní. To asi tak nějak cítila většina lidí.

Prosperita národa spočívá jen a jen na jeho schopnosti vytvářet výrobky a služby, které je zbytek světa ochoten kupovat. Chceme-li tedy prosperovat, potřebujeme k produkci takových výrobků a služeb vynikající mozky a ruce.

Chceme-li je ovšem mít, musíme investovat do vzdělávání dětí efektivně, tedy hlavně do dětí nadaných, pracovitých a schopných. Rovnostářství ve školství, nerozlišující žáky nadané a pracovité od neschopných a líných, je proto jen a jen falešným pseudohumanismem.

 Do zvířecích práv, důstojnosti a podobně si jenom projektujeme naše lidské obsese, zvířata s tím nemají nic společného. Však taky o tom, co zvířata chtějí, nejvíc mluví ti, kdo o nich vůbec nic nevědí a rádi by jim zajistili to, čeho mají sami málo.

Pokud výše daně z cigaret omezuje chuť na kouření, pak logicky výše daně z práce omezuje chuť pracovat.

Šílený Alchymista lže, když tvrdí, že se nezvyšují daně. Složená daňová kvóta, kterou argumentační akrobat argumentuje, totiž může klesat, i když se daňová sazba zvyšuje.

Povšimněte si, jak pečlivě se v masových médiích mlčí o tom, že i v demokratické společnosti vládne jen omezený okruh lidí, elita. Nic na tom nemění, že je mase lidí milostivě dovoleno jednou za několik roků hlasovat o tom, kdo koho v této elitě nahradí.

 Lidi jímá apatie, zkouší nové a to je jen horší. To není chování prasat zvyklých z bolševika na kýbl pomejí, to je hluboké zklamání. Mimochodem, bolševik vládl 40let a po 20 letech od revoluce je výmluva jen na něj více než trapná a obehraná.

Švýcarsko daní příjmy podniků průměrnou sazbou 18,8 %, která se liší podle kantonů.