Mám odlišnou představu - Evropa národních států, samostatných měn a suverénních vlád. Evropa svobodného pohybu lidí, kapitálu, zboží a služeb bez cel a byrokratických bariér. Evropa bez dotací a protekcionismu, spojená informační a dopravní sítí. Úplná likvidace všech současných institucí EU a jejich náhrada každodenní poradou ministrů členských zemí. Taková Evropa by mohla konkurovat USA, Japonsku a Číně. Ta dnešní nemůže konkurovat ani SSSR.

 

Katastrofou Topolánkovy vlády není ČSSD se zamindrákovaným Jyrkou, fýrerem Rathem a dalšími sociálními exoty.

Vnučka píše dědečkovi:
Už jsi určitě slyšel, že 68% mladých voličů volilo Obamu. Také patřím mezi ně.

Pro ty, co by se rádi vrátili před rok 1989 jsem napsal několik poznámek k osvěžení paměti, nebo pro ty později narozené k poučení. Většinu svého života jsem prožil pod pevnou rukou KSČ, takže mohu srovnávat. Dovolil jsem si popsat pár aspektů života za komunistů, které si někteří lidé už nepamatují, nechtějí pamatovat nebo nemohou pamatovat.

Ano. Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky.

Ohlednutí do historie je užitečné a nezbytné. Každý růst přinese dřív nebo později pád. Nic nemůže růst až do nebe. Recese byla nevyhnutelná a není nic co by jí mohlo zabránit. Recese je ozdravný proces, bez kterého nemůže přijít nový růst. Záchrana neživotaschopného čerpá zdroje příštího růstu, který se tím oddaluje. Zázraky se nedějí, nesmysly nefungují, stejné chyby se vždy stejně vymstí. Jakkoli je to zřejmé, budoucnost nás pokaždé znovu překvapí.

Co takhle vzít oblíbené zdůvodnění politiků – tedy snahu o ponechání více prostředků v kapsách lidí – a tuto snahu dovést do obecného, konzistentního řešení?