Nechali jsme předat českou ekonomiku zahraničním korporacím a ještě jsme jim za to zaplatili investiční pobídky. Nechali jsme zavést regulace, které brání zakládat firmy, takže výsledkem je půl milionu lidí bez práce. A nechali jsme si líbit i další věci. Ale zaplavit českou republiku muslimskými kolonisty a zavést zde islámské právo šaría – to už je moc. Spící obr, ve starších dobách nazývaný lidem, se začíná probouzet. Zatím se jen tak převaluje. Jestli se probudí, bude to znamenat statisícové demonstrace, blokády vládních budov a možná i změnu politického systému.

Tak jsem zase dočetl nějaká puberťácká vyjádření, že prý islám nemůže za naše posrané životy.

Odmietnutý spot Aliancie za rodinu k referendu o rodine dna 7.2.2015, reklamu odmietli po konzultáciách s Radou pre retransmisiu televízie RTVS, Markíza, TV Joj..

V diskusích mezi odpůrci a příznivci islámu se často objevuje tento argument. "Islám nemůže být nenávistný vůči nemuslimům. Znám několik muslimů a jsou ke mně velmi přátelští." Jak to tedy s přátelstvím muslimů a nás nevěřících je? Nechme promuvit muslimy.

Před popravou vyvolávali lidi po jménech. Bez odporu. Jiní je točili na ulici na mobil bez opětování palby, zatímco popravovali policistu na chodníku, který přijel na kole k zásahu neozbrojen. Trvalo to v tu chvíli nekonečných deset minut. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl jako černý humor, jenže ono se to fakt stalo. V redakci Charlie Hebdo. Teď jsou, jak to vidím ve zprávách, skoro všichni na světě Charlie. Ty jsi taky Charlie? Ptám se proto, že já ne.

Přírodovědec, ekolog, vysokoškolský učitel a lídr facebookové skupiny ,,Islám v České republice nechceme" Martin Konvička tvrdí, že za vražedným útokem muslimů v sídle týdeníku Charlie Hebdo v Paříži kromě jiného stojí i jakási hloupost Evropanů, kteří kdysi povolili imigraci a přitom se tvářili, že muslimy jejich víra sama přejde.

Islámský fundamentalismus není tak prostý a jednoduchý, jak vypadá. Naopak, jedná se o propracovanou strategii, zaměřenou na naší jednoduchost a prostotu. Bestialita, používaná při útocích není výrazem privitivismu, ale naopak se jedná téměř vždy o sofistikovanou akci, útočící na ty nejcitlivější pudy.