Bydlím v zemi, kde existuje šrotovné a pastelkovné. A taky povinně 13. platy důchodců a vůbec všech zaměstnanců. A taky registrační pokladny. To není žádný vtip. Bydlím v totiž takovém oranžovém ráji. Poslechněte si, jak to tady chodí:

O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti: Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929. Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom neměli vůbec říkat krize. Není to vůbec ekonomická krize jako ta v roce 1929. Je to počátek konce fungování amerického principu ekonomiky.

Pachatelé dobra milují zákony, vyhlášky, příkazy, zákazy a nařízení. Nejraději by je rozmnožili jako králíky v Austrálii. A také milují přísné tresty.

Dělat dobré skutky je žádoucí a správné. Sám se o to pokouším v přiměřené míře celý život a rád to pozoruji a podporuji i u jiných lidí. Potěší to vždy na duši. Je tady ovšem jedna výjimka a tou jsou lidé, které jsem si sám pro sebe označil pracovním termínem "pachatelé dobra".

Úsporný a efektivní stát ve službách svobodných a odpovědných občanů

Proč levicovým extremistům jako je Dělnická strana roste podpora společnosti a slušných lidí vůbec? Proč mi to tak připomíná Německo třicátých let?

TOP 09? Nebo SSK? Nevíte co je SSK?

Bez rozdílu toho, kdo nám vládne, bez rozdílu toho, kdo hlásá potřebu vyrovnaných rozpočtů, vždy se najdou důvody, proč to nejde. V období útlumu to nešlo. Přišlo období růstu a zase to nešlo. Každý rok se dluh jen a jen prohlubuje. Každý rok si musí náš stát půjčit další desítky a stovky miliard, aby jimi zaplatil nově vytvořenou díru a uhradil úroky za předchozí období. Jen ty už budou za chvíli na hranici 100mld ročně.

... a zkuste konečně zas volit "pozitivně". Tzn. ne jen PROTI někomu, ale PRO někoho.

Svrchovanost (též suverenita) je právo vykonávat neomezeně moc na území státu, které náleží každému nezávislému státu.