Sociální stát nevytváří žádnou koupěschopnou poptávku navíc. Prostředky vložené do sociálního státu by stejně utratil někdo jiný.

Přibývá lidí a přibývá konzumentů základních potřeb. Dělba práce tedy vyžaduje, aby každý potřeboval stále více směňovat, aby kupoval stále více dalších produktů.

Demokracie má jednu obrovskou nevýhodu - byť i demokraticky odsouhlasená blbost blbostí býti nepřestane. Dokonce ani je-li odsouhlasena vším lidem v referendu. Ovšem velice špatně se odstraňuje právě proto, že byla demokraticky odsouhlasena. A to ještě neuvažuju fakt, že v zastupitelské demokracii je to s tou demokracií vzhledem k osobám a zájmům zastupitelů vcelku vachrlaté ...
 

V poslední době jsem zaznamenal značný posun v náladách tisku, tohoto nejobjektivnějšího, navýsost odborného a prst vždy na tepu doby držícího média. Rok se na nás valily hrůzy prokládané katastrofami – největší hospodářská krize v dějinách, svět na pokraji bankrotu, platební neschopnost Islandu, lotyšská noční můra, maďarský ministr financí na pokraji zhroucení atd. atd.

Muslimské komunity ve Švédsku, Německu a Belgii nezávisle na sobě zažádaly o povolení hlásat veřejně zpěv muezzina z reproduktorů do volného prostranství. Prosinec je tak ve znamení precedentní události a to hned ve třech evropských zemích najednou.

Open Europe - think tank se sídlem v Bruselu a Londýně vydal těsně před Vánocemi zajímavou tiskovou zprávu.  Informuje v ní o průzkumu nákladů směrnic EU na britskou ekonomiku od roku 1998.

Přátelé, až mi bude zase někdo u piva nebo zcela vážně říkat o tom, že strana selského rozumu a zodpovědného hospodaření Miroslava Kalouska TOP 09 je tou správnou alternativou a lékem pro nemocnou pravici u nás, vždycky si osvěžím paměť referencemi z jeho politické minulosti. Opravdu dobrá výbava pro novou alternativu.

Veřejné i rodinné nebo soukromé rozpočty fungují podle úplně stejných pravidel, jen se to děje v jiném řádu čísel.